nám zkonstruovat paprskový hv?zdolet, když jsme
pochopili anizotropní strukturu vesmíru.
Paprskové hv?zdolety se ?ítí podél os helikoid?, místo
aby opisovaly cestu nekone?n? dlouhé spirály. A v?decká
p?edstavivost, která zkoumá sv?t logicky p?ímo?arými
metodami, podobá se práv? takové spirále, narážející
donekone?na na nep?ekonatelnou hráz Tamasu. Jenom v
raném v?ku, než se definitivn? upraví názorová soustava,
propukávají v ?lov?ku schopnosti p?ímo?arého paprsku, jež
se d?íve pokládaly za nadp?irozené, jako t?eba
jasnovidectví, teleakcepce a telekineze, i nadání volit z
n?kolika možností tu, která se v budoucnosti uskute?ní. My
na Zemi se snažíme rozvinout schopnosti, o nichž jsem tu
mluvil, ješt? p?ed pohlavním dospíváním.
Stejné obecné zákonitosti podléhá i vývoj života, který
nutn? všude, v r?zných ?asových rovinách, vede ke zrodu
myšlení. K tomu je zapot?ebí stálé vnit?ní prost?edí
organismu i schopnost hromadit a uchovávat informace.
Jinými slovy, je nutná nezávislost na vn?jších podmínkách
v nejv?tší možné mí?e, protože absolutní neodvislost je
nedosažitelná.
Aby vznikla myslící bytost, zavinuje se vzestupná
spirála evoluce stále pevn?ji, nebo? koridor možných
podmínek se nep?etržit? zužuje. Vyvíjejí se velmi složité
organismy, jeden druhému víc a víc podobný, i když
vznikají v r?zných prostorových bodech. Myslící
organismus se bezpodmíne?n? projevuje výrazn? jako
individuum, na rozdíl od integrálního ?lena spole?nosti na
p?edmyslícím vývojovém stupni, jako je mravenec, termit,
v?ela a ostatní živo?ichové, p?izp?sobení ke kolektivní
existenci. Vlastnosti myslícího individua jsou do jisté míry
antagonické sociálním pot?ebám lidstva. A? chceme ?i ne,
ale tak vznikl pozemský ?lov?k, a tedy