Hodina Býka | Page 325

Vir ve?er dlouho ?ekal, až dívka vyjde ze svého pokoje, ale Su-Te se neobjevovala. Nechápal její rozpoložení, psychická intuice mu nesignalizovala nic zlého, a tak sám kone?n? zaklepal na dív?iny dve?e. Sed?la u stolu, s hlavou položenou na rukou. Výraz škádlivé provinilosti, který jí byl vlastní, když se cítila v n??em neobratná nebo se p?iznávala k n?jaké slabosti, neobjevil se tentokrát na její tvá?i, když spat?ila Vira. Ano, Su-Te opravdu p?ipomínala smutného ptáka gitau. Vysko?ila a horliv? se snažila usadit Vira co nejpohodln?ji. Sama si sedla na tvrdou podušku na podlaze a dlouho ml?ky hled?la na svého pozemského p?ítele. Vir pochopil, že p?emýšlela o n?m a jejich blízkém rozlou?ení. „Brzy odletí tv?j hv?zdolet?“ zeptala se nakonec. „Brzy. Chceš let?t s námi?“ vyhrkla z n?ho otázka, která nem?la být vy??ena. Klidný smutek na dív?in? tvá?i vyst?ídal prudký vnit?ní boj. O?i se nalily slzami, dech jí p?esko?il. Po dlouhé odmlce ?ekla s úsilím: „Ne… Nemysli, že jsem nevd??ná jako mnozí z nás, nebo že… t? nemiluji.“ Sn?dé tvá?e jí ztemn?ly ješt? víc. „Vrátím se hned!“ Vstoupila do sk?ín? ve zdi, která jí sloužila za p?evlékárnu. Vir hled?l na pestrou vazbu koberce a p?emýšlel o dív?in? odmítnutí let?t na Zemi. P?irozená moudrost, která Su-Te nikdy neopoušt?la, ji odrazuje od podobného kroku. Mladá Torman?anka chápe, že by to byl út?k, že by na Zemi ztratila cíl a smysl života, které tu práv? našla, že by se cítila osamocená. Dve?e sk?ín? skoro neslyšn? klaply. „Vire!“ ozvalo se za ním šeptem. Oto?il se a strnul. P?ed ním ve vší ?istot? up?ímného vzplanutí stála nahá Su-Te. Sm?s ženské odvahy i d?tského studu byla dojemná. Dívka pohlížela na Vira zá?ícíma a zárove? smutnýma o?ima, jako by litovala, že mu nem?že dát víc. Rozpušt?né ?erné vlasy s popelavým odstínem jí po obou stranách oblého polod?tského obli?eje spadaly na hube?ou?ká ramena. Mladá Torman?anka stála slavnostn? pohroužená do sebe, jako by konala n?jaký ob?ad. Položila si ob? dlan? na srdce a sepjaté je vztáhla k astronavigátorovi. Takovou ob?? nemohl odmítnout, nemohl pohrdnout darem, který byl na Tormansu nejvyšším projevem lásky a