svítících zá?ivek na strop? a st?íb?it? šedých ozdob na
hladkých st?nách. Monotónn? p?sobily ?ady stejných stol?
a pult?, nad nimiž se v krajním soust?ed?ní sklán?li muži i
ženy ve žlutých pláštích a ?apkách. Vir si však sta?il
všimnout, že tyto pózy lidé zaujali, sotva se v chodb?
objevil zástupce ?editele. Torman?an se spokojen?
uchechtl:
„Šikovn? vymyšleno. Když my, správní ú?edníci, tudy
procházíme, m?žeme sledovat každého pracovníka. Je tu
spousta lenoch?, ?lov?k je musí popohán?t!“
„Jiné metody neexistují?“ zeptal se Vir Norin.
„Tahle je nejlepší a nejhumánn?jší.“
„A tak to vypadá v každé laborato?i?“
„V každé, je-li ústav umíst?n v nové budov?. Staré jsou
vybaveny mnohem h?? a my vedoucí to máme obtížn?jší.
V?dci v pracovní dob? tlachají o kdejaké hlouposti a
nešet?í ?asem, který pat?í státu. Musíme je ?ast?ji
kontrolovat.“
Bylo z?ejmé, že v?da na Jan-Jachu, jako všechny ostatní
druhy ?innosti, m?la donucovací charakter. Poznání,
rozt?íšt?né na drobné úlomky, nezajímalo lidi o nic víc než
kterákoli jiná práce, v níž ?lov?k nevidí smysl ani cíl.
Význam se p?ikládal jen v?deckým hodnostem a funkcím,
z nichž plynula privilegia. Útržky v?deckých poznatk?,
získan?