pouzdro vrátila. Po celou dobu stál hodnostá? jako solný
sloup a jenom nahlas opakoval: „Nic ci nepamatuji, v?bec
nic si nepamatuji,“ aniž cítil, že i v jeho hlav? se stírá
vzpomínka na p?edcházející rozhovor. Fai Rodis p?i svých
vrozených schopnostech nepot?ebovala ani inhibitor krátké
pam?ti. „Hadonoš“ pomalu vykro?il ke dve?ím, poklonil se
a zmizel. Rodis vypnula zvukovou clonu a v tom okamžiku
zazn?l volací signál. Objevil se obraz Evizy. Byla
rozrušená, a tím ješt? p?vabn?jší.
„?edi utrp?la t?žké zran?ni. Má rozt?íšt?né kosti. Je u
mne v nemocnici.“
Eviza vypo?ítala léky a nástroje, které pot?ebuje z
Temného Plamene, a oznámila Fai, že s Virem Norinem
navštíví ihned starostu m?sta, aby ho upozornili, že z
hv?zdoletu bude vyslán automatický dískolet, a dohodli se
o mistu p?istání.
„?edi je p?i v?domi?“
„Spí.“
„P?ijdu.“
Rodis hranou dlan? nazna?ila, že kon?í rozmluvu, a
p?epojila robota na maják hv?zdoletu.
Vir Norin s Evizou p?išli do velkého domu na kopci,
nedaleko úst?ední nemocnice. Stovky lidí pobíhaly po
vysokých temných chodbách, kam ústila spousta masívních
dve?í. Všemocné karti?ky zap?sobily. Oba Pozemš?any
dovedli ihned k primátorovi, zatimco ?adovi DŽI a KŽI z
hlavniho m?sta musili vždycky n?kolik m?síc? ?ekat, než
se dostali aspo? k n?kterému z jeho tajemník?.
Ohromný pokoj s obrovitým stolem podtrhával význam
mohutného p?st?ného a nesmirn? vlivného hodnostá?e,
tr?niciho v hlubokém k?esle. S viditelným úsilím se zvedl,
uklonil, ml?ky ukázal Vírovi a Evize na sedadla p?ed
stolem a znovu t?žce dosedl na p?vodní misto.
Vir Norin n?kolika slovy p?ednesl prosbu. Nastalo
dlouhé ml?ení. Hodnostá? listoval v jakýchsi papírech p?ed
sebou, zvedl zrak, a Pozemš?ané uvid?li známou
povýšenost, která byla spole?ná všem „hadonoš?m“.
P?ipad je zvláštni. Ješt? nikdo nevyst?eloval
automatické stroje nad m?sto. Nemohu to povolit.
„Takové sp?šné zásilky se už tisíc let praktikují na
Zemi. Je to úpln? bezpe?né,“ ujistil ho Vír Norin.
„Ale co když se najednou n?co porouchá? A disk
spadne do místa, kde bydlí d?ležité osobnosti...“