p?irozené kvantitativn?-kvalitativní pulzaci života. Je
povinností ?lov?ka, aby odstranil ,kyvadlová’ utrpení.“
„Zanechme následk?, které jsou v nedohlednu! Copak
sám v?tší po?et zábav a rozptýleni nebude pro lidi cenným
p?ínosem ?“
„Samoz?ejm? že nebude! Mezi ubohým životem a
zábavami vznikne rozpor tím strašn?jší, ?ím siln?jší bude
iluze.“
„Znamená to, že v nás nev??íte, že nepokládáte p?evrat
za nutný?“
„Nev??ím. Slyšela jsem tu jen prázdná slova. Vám i
vašim spole?ník?m chybí znalosti, nevypracovali jste si
program a nemáte p?ehled o situaci. Nevíte, odkud za?ít a
o?
usilovat, krom? hierarchických p?esun? v nejvyšší vrstv?
obyvatel.“
„Hadonoš“ vstal s kamennou tvá?í. P?emohl se však a
prohlásil, že má ješt? jednu prosbu, kterou, jak doufá, mu
Pozemš?ané neodmítnou.
„Prozra?te našim léka??m prost?edky na prodloužení
života. Jakým zp?sobem dosahujete své síly a krásy a pro?
žijete dvojnásob déle než my?“
„Pro? to chcete v?d?t?“
„Jak to, pro??“ vyk?ikl hodnostá?.
„Všechno musí mít sv?j smysl a cíl. Dlouhý život
pot?ebují ti, kdo jsou duševn? bohatší a mohou lidem
hodn? poskytnout. Když takový d?vod chybí, k ?emu
dlouhý život ? Vás, lhostejných parazit?, jsou milióny.
Nestaráte se o nic krom? sebe a svých privilegii, neznáte
sv?domí, morálku ani závazky. Vyhýbáte se svým
nejzákladn?jším povinnostem, a zárove? si berete stokrát
víc, než co dostává kterýkoli jiný ?len spole?nosti. Copak
se vám neto?í hlava p?i pohledu na ohromnou propast,
která zeje mezi vámi a ostatnimi lidmi ?“
„Hadonoš“ vydal nesrozumitelný zvuk, za?al p?sti, dupl
nohou a zamí?il náhle k východu.
„St?jte !“ Neoby?ejn? ostrý, velitelský tón
Pozemš?anky ho p?ikoval k místu. Poslechl a pokorn? se
na ni zahled?l. Rodis mu nepost?ehnuteln? rychlým
pohybem p?ejela rukama po šatech, našla v náprsní kapse
t?žkou krabi?ku a p?ešla s ní k devítinožce. Následovalo
lehké cvaknuti a všechny zápisy byly smazány. Pak mu