nepot?ebovala ukazovat ochrannou karti?ku vládc?. Když
uvid?la proti sob? p?icházet hlou?ek muž?, kte?í za
doprovodu reproduktoru hulákali jakousi rytmickou píse?,
p?ešla na druhou stranu ulice a zastavila se u kamenné
brány. Lidé chodili sem a tam, ozývaly se výk?iky a hlasitý
chechtot, tak vlastní obyvatel?m Jan-Jachu. Dva mladíci
p?istoupili k ?edi a snažili se zap?íst rozhovor. Široké
schodišt? tonulo v jasném rud? fialovém sv?tle, které sem v
šikmých kaskádách dopadalo z pr??elí Paláce Ve?erních
Pot?šení, obklopeného dvojitou ?adou tmav? modrých
?ty?hranných sloup? zdobených zlatem. Mládenci však
zmizeli jako odvátí v?trem, když cestu zatarasili t?i KŽI,
obávané „vzory“. P?išli blíž, prohlíželi si ?edi, a pak mezi
sebou o n??em hovo?ili. Vtom ?ísi ruka uchopila dívku
zezadu a p?inutila ji, aby se oto?ila. V ostrém pocitu
nebezpe?í uhnula instinktivn? stranou. Strašlivý úder,
zp?sobený n??ím t?žkým z?ejm? kovem, zasáhl ?edi do
hlavy, sed?el jí k?ži na zátylku, roztrhl sval a rozt?íštil jí
pravý ramenní kloub, klí?ní kost i ?ást lopatky. P?i pádu se
bezd??n? obrátila na levou stranu. T?žký šok jí stiskl hrdlo
i srdce, zatemnil o?i, hasil v?domí. Náraz p?i pádu projel
jako tisíc rozžhavených nož? jejím ramenem, rukou i šíjí.
Silou v?le zvedla ?edi hlavu a škubla sebou ve snaze
zvednout se na kolena. P?ed ní jako v dálce vyvstala známá
tvá?. Šotšek na ni hled?l vylekan? a s vít?zoslavnou zlobou.
„Vy?“ zašeptala ?edi s nesmírným údivem. „Pro??“
P?i vší omezenosti si Torman?an uv?domil, že v
krásném obli?eji své ob?ti nevidí ani strach, ani hn?v. Jen
údiv a lítost, ano, hlavn? lítost, která platila jemu!
Neoby?ejná duševní síla astronaut?ina probudila cosi v
jeho temné duši.
„Co stojíš? Vraž jí další!“ k?ikl jeden z jeho kumpán?.
,,Zmizni!“ Šotšek se po n?m rozehnal jako beze smysl?.
Všichni vzali do zaje?ích. Bezd??ní sv?dkové surového
p?epadení se rozutekli už p?edtím. Osv?tlené schodišt? bylo
pusté a prázdné.
?edi se pomalu p?evrátila na bok a z?stala ležet u
Šotšekových nohou. V bezmocném zhroucení pozemské
dívky zanikalo tolik ?isté a nekone?n? vzdálené krásy, že
mladík najednou pocítil, jak ho nesnesitelný žal a vý?itka
doslova trhají vedví. Mohl je p?ekonat jen jediným
zp?sobem. Zask?ípal zuby, vytrhl dlouhou trojhrannou
jehlu a vší silou si ji vrazil do hrudi, rovnou do srdce. Klesl