„Sty?te se! Šest mladík? tlu?e jednoho, ke všemu
tlustého a starého! Copak nechápete, že je vaše jednání
odporné?“
Silák v modré halen? se naklonil kup?edu a š?ouchl
prstem do Evizy.
„Veliký Hade! Že m? to nenapadlo! Ty jsi p?ece ze
Zem??“
„Ano!“ odpov?d?la a poklekla, aby prohlédla
zran?ného.
„Nech toho mizeru! Ten má tuhý ko?en! Dali jsme mu
jen trochu za’vyu?enou.“
„Pro??“
„Protože je to škrabal. Tihle prokletí spisovatelští
lokajové si vymýšlejí báchorky a lži o našem život?,
p?ekrucují historii, aby dokázali velikost a moudrost t?ch,
kdo jim dovolují trochu déle žít a dob?e jim platí. Za
každou napsanou v?tu, která se líbí vládc?m, musíme draze
platit my všichni. Takové nesta?í bít, ty je t?eba zabíjet!“
„Po?kejte!“ p?erušila ho Eviza. „Možná že jeho vina
v?bec není tak velká. Vy zde se nestaráte, odpovídá-li
pravd?, co se ?íká nebo píše. Spisovatelé také nep?emýšlejí
o následcích n?jaké peprné, efektní fráze. Stejn? v?dci
neuvažují, jaké zlo zp?sobí jejich objevy. Sp?chají, aby o
všem nejd?íve zpravili sv?t, a p?ipomínají o p?ekot
kokrhající kohoutky.“
Mluv?í hlou?ku se up?ímn? a sympaticky zasmál.
„Jsi chytrá hlava, Pozemš?anko! Jenže nemáš pravdu.
Oni dob?e v?dí, že lžou. Jsou horší než holky, které se v
zahradách milují za peníze. Ty prodávají jen sebe, ale tihle
nás všechny. Nenávidím je —“ A kopl do své ob?ti, která
se snažila odplazit po ?ty?ech.
„P?esta?te, neš?as