dala provád?t jenom na otev?eném míst?, kde ?lov?k mohl
p?edvídat všechny soupe?ovy obraty.
Šotšek se divoce a nechápav? rozhlížel, dokud se ?edi
neobjevila v jeho zorném poli.
„Tady jsi! Už mi neujdeš!“ zaje?el Torman?an a zvedl
p?st.
?edi se bleskurychle shýbla a zasadila mu paralyzující
údery do dvou nervových uzl?. Šotšek se jí skácel k
nohám. Svíjel se v marném úsilí postavit se na neposlušné
kon?etiny a zíral na astronautku v bezmezném údivu.
P?itáhla ho ke st?n?, aby se mohl op?ít zády, než pomine
strnutí. Kolem se utvo?il hlou?ek mladík? a dívek. Bez
okolk? si prsty ukazovali na povaleného Šotšeka,
pochechtávali se a d?lali nelichotivé poznámky. ?edi se
styd?la. Rychle zamí?ila dol? ulicí. V uších jí stále zn?l
sprostý smích, p?ed o?ima m?la Šotšek?v užaslý pohled.
Ovládl ji zvláštní, nový pocit. Podobal se smutku a tížil
srdce. Nechápala ješt?, že je to lítost, prostý lidský cit.
Soustrast, soucit, touha pomáhat p?ipadaly ?lov?ku v é?e
Spojených