pomáhají pokroku — mám na mysli opravdový pokrok,
tedy výstup z inferna.“
„A jak vy na Zemi p?ekonáváte St?elu?“
„Tím, že každou záležitost nap?ed d?kladn? uvážíme a
promyslíme, vyst?íháme se hry naslepo. Vy musíte za?ít
výchovou, výb?rem lidí, st?ežit a vytvá?et ochranné
systémy.“
?ojo ?agas pot?ásl hlavou.
„To je nemožné. Degenerace lidí na Jan-Jachu zašla už
p?íliš daleko. Poškození genofondu je p?ivedlo k fyzické
slabosti a duševnímu konformismu. V našich podmínkách
pot?ebujeme rychlou sm?nu generací. Sama jste p?ece
?ekla, že ?ím ?ast?ji se vrhají kostky, tím v?tší je nad?je na
výhru.“
„P?íroda nepo?ítá ob?ti, aby dosáhla cíle. ?lov?k tak
postupovat nem?že.“ Fai vid?la bezvýslednost rozhovoru a
vstala.
„Vy tedy odmítáte?“ V ?agasov? otázce zazn?la
sou?asn? vyhr?žka.
„Samoz?ejm?. Kdyby to mohlo zm?nit osud lidstva na
Jan-Jachu, byla bych ochotna darovat mu syna, jakkoli
t?žké je pro matku nechat své dít? v cizím a dalekém sv?t?.
Ale porodit p?íštího vládce, despotu a neš?astného ?lov?ka
— nikdy!“
?ojo ?agas pomalu vstal, jako by uvažoval, co po?ít.
Pak se zvrátil na pohovku a za?al kou?it dýmku. Fai se k
n?mu oto?ila zády a p?istoupila ke dve?ím. Pouhé dv?
minuty pot?ebovala k tomu, aby odhalila tajemství zámku.
Dve?e se rozlétly a Rodis zamí?ila chodbou do zeleného
pokoje. Žádný ze strážc? se ani nepohnul, oba hled?li
mimo ni, jako by byla vzduch.
?agas ji pozoroval ze svého zše?elého p?íbytku. P?ímo
fyzicky vnímal její kroky. V zá?iv? bílém sárí, jehož
splývavými záhyby jasn? prosvítalo její t?lo, zdála se mu
Rodis nedosažitelná, a sám si p?ipadal ponížený a sm?šný.
Jako bez sebe vy?ítil se do chodby. Strážci vysko?ili,
vyt?eštili polekané o?i, a to vládce ješt? víc rozzu?ilo. Za?al
své ochránce fackovat, dokud ho bolest v dlaních
nep?ivedla k rozumu. Kone?n? se ovládl a vstoupil do
zeleného kabinetu, te? už navždy spojeného s obrazem
pozemské velitelky, usedl ke stolu a podep?el si hlavu
rukama. Cítil kolem sebe beznad?jnou prázdnotu, jak tomu
bývá vždycky, když ?lov?k propusti nebo odstraní ze svého