jednostranné lineárn? logické myšlení, které považovali za
podstatu rozumu.“
„Budiž! Pak ale tím pot?ebn?jší je ?lov?k stojící vysoko
nad nimi!“
„Ne! Mozek ?lov?ka se fyzicky m?ní velmi pomalu. I
trvání naší pozemské civilizace je nicotné, proto nevnesla
do lidského mozku žádné podstatné, zm?ny. Každý vývoj
je zcela ur?en podmínkami.“
„Prost?edím?“
„Nejen tím. Milióny schopných lidí zahynuly, aniž daly
sv?tu co mohly, jenom proto, že jejich schopnosti nebyly v
souladu s úkoly spole?nosti a s úrovní doby. Proto si také
nedovedu p?edstavit svého syna v roli vládce p?i tak nízké
úrovni poznání.“
„Jak to, nízké?“
„Ano, touha vládnout, povyšovat se nad ostatní lidi a
manipulovat jimi je, jedním z nejprimitivn?jších instinkt?,
projevujících se nejvýrazn?ji u paviáních samc?.
Emocionáln? je to nejnižší a nejzaostalejší úrove?!“
„Chcete tím ?íci…“
„Ráda bych ješt? dodala, že kdybyste skute?n? m?l
syna, který by se stal d?di?ným vládcem a m?l víc než
vynikající intelekt, znamenalo by to ur?it? pohromu. Podle
zákona Ahrimanovy St?ely…“
„Jaká zase st?ela?“
„Je to vlastn? kód, jímž ozna?ujeme tendenci
rozmnožovat zlo a ho?e p?i špatn? uspo?ádané spole?nosti s
tíživou morální atmosférou. Už naši spole?ní p?edkové
objevili zákon nep?íznivých náhod, podle n?hož se všechny
p?írodní i spole?enské procesy — z hlediska ?lov?ka —
obracejí v neúsp?chy, omyly a zmar. Samoz?ejm? že jde
jen o díl?í odraz velikého zákona homogenizace, podle
kterého nízké nebo zlepšené struktury b?hem procesu
odpadnou. ?lov?k se však celou dobu snaží dosáhnout
zlepšených struktur bez vytvo?ení nutné báze, chce dostat
n?co za nic. Rozvoj živé p?írody spo?ívá na slepé h?e
pokus?. Sto tisíc pokus? na jeden úsp?ch, jediná výhra p?i
tisíckrát
vržených
kostkách.
P?íroda
p?ekonává
Ahrimanovu St?elu výb?rem za obrovský ?asový úsek, tím,
že vytvá?í v organismech mnohokrát vyzkoušené ochranné
systémy a zásoby odolnosti. Pro lidskou spole?nost je
St?ela utrpením proto, že postihuje hlavn? nejušlechtilejší
pohnutky ?lov?ka, všechno, co usiluje o vzestup, ty, kte?í