Hodina Býka | Page 220

Za okno tu sloužil gigantický k?iš?álový hranol, v n?mž se odrážel ho?ící horizont p?i západu slunce. ?ojo ?agas pohnul pákou. Hranol se oto?il, objevilo se pochmurné tormanské nebe, a zárove? se automaticky rozzá?ila oranžová osv?tlovací t?lesa. Velké p?tiúhelníkové zrcadlo odrazilo bílou mahárání vedle vládce v ?erném od?vu pošitém st?íbrnými hady. ?agas cht?l pokro?it k široké pohovce, pokryté hu?atým kobercem, ale zastavil se za Fainými zády a p?es její rameno hled?l na odraz v zrcadle. Pochopila, co musí p?ijit. Na?atou hru bylo t?eba dovést do konce bez komplikovaných rozpor?. Rodis odpov?d?la vládci lhostejným, shovívavým pohledem. Velké ?agasovy ruce objaly její štíhlý pas. Ješt? okamžik a Fai se k n?mu p?itiskne zády, položí mu hlavu na rameno… Nic podobného se nestalo. Nepochopitelná síla mu odtrhla ruce od jejího t?la, jeho sebev?domí rázem opadlo, a jako by nepoci?oval ani milostnou touhu, odstoupil od ní, a? to bylo sebep?ekvapiv?jší. Fai Rodis klidn?, beze slova usedla bokem na kraj pohovky. Zaražený ?agas za?al kou?it. Poprvé za celá léta nev?d?l, jak si po?ínat. Má se tvá?it, jako by se nic nestalo, nebo propuknout v hn?v? Rodis mu p?išla na pomoc. Hra skon?ila, z mahárání z?stalo jen bílé sárí. „Copak vládce planety je otrokem stejných instinkt? jako nejnevzd?lan?jší KŽI?“ „Podlehl jsem vašemu kouzlu a nevyznal jsem vám lásku, jak by se slušelo, ale tím jste vinna vy sama!“ Rodis celým svým vzez?ením vyjad?ovala ml?enlivý údiv. „To vám sta?í setkat se n?kolikrát se ženou, která je jiná než ostatní, abyste vzplanul neovládanou vášní?“ nasadila zádum?ivý tón, který ze všeho nejvíc na vládce ú?inkoval. „To se dá pochopit u lidí, kte?í málo vid?li, stojí nízko na žeb?í?ku vašeho hierarchického systému a jsou tísn?ni omezeným životem. Pro n? je to asi nevyhnutelné, ale vy!“ Vládcova tvá? dostala na chvíli fialový odstín. Okamžit? se však ovládl. „Tak mluvíte proto, že neznáte pravé motivy mého jednání. Cht?l jsem se p?esv?d?it, jste-li pro m? p?itažlivá, d?ív než vás požádám o jednu velice závažnou v?c!“ „Nu a p?esv?d?il jste se?“