„Máte-li na mysli um?ní správn? si po?ínat a líbit se
muž?m p?i kouzelné h?e vzájemné milostné touhy, tak už
od d?tství. Každá pozemská žena umí zd?raznit, co je na ní
originální, zajímavé a krásné. Myslím, že sv?dnictví, které
vy míníte, je n?co jiného.“
„Mám na mysli um?ní vzbudit u muže zamilovanost,“
?ekla Torman?anka.
„Pak tu nevidím žádný rozdíl. Možná že nejde jen o
um?ní, ale také o vrozenou schopnost. M?la jsem dojem, že
vyslovujete ono slovo s náznakem odsudku, jako by šlo o
n?co špatného.“
„Sv?dnictví je vždycky do jisté míry podvod a
licom?rnost. Vidím vás poprvé, ale podle vypráv?ní jsem si
vás p?edstavovala jinak.“
„Všichni zde krom? vás m? znají i v jiných
podobách…“
„A která je pravá?“ „Ta, v níž se objevuji nej?ast?ji.
Zde na planet? Jan-Jach jsem velitelkou pozemské
výpravy, histori?kou, ale ani tahle podoba není trvalá a
?asem se zm?ní. Na Zemi budu jiná, docela jiná!“
zakon?ila Fai sniv?.
Er Vo-Bia pozvedla ?íši ke rt?m, polkla doušek a ?ekla
n?co polohlasem Zetu Ugovi. ?agasova milenka byla na
pohled efektn?jší než Rodis. Spisovatelé a dvorní básníci
Jan-Jachu psali, že její p?itažlivost p?sobí jako elektrický
proud. Její ženství bilo p?ímo do o?i. Literáti
poznamenávali, že vzbuzuje tak vášnivou touhu, že i
p?ivázané zví?e p?i pohledu na ni je schopno p?ervat sv?j
?et?z. Er Vo-Bia vyza?ovala tajemnost. Jako by stála na
hranici, za niž leží zakázaná zóna. Po tisíciletí slibovala
ženská tajuplnost vždy mnohem víc, než ve skute?nosti
poskytovala, a p?ece z?stávala stále p?itažlivou i pro
zkušené muže.
Er Vo-Bia se usmála a na mladé hladké pleti se jí
objevily tenounké vrásky, které dokazovaly, že tato
nevšední žena musila v život? už leccos prod?lat.
Fai Rodis pod maskou mahárání z?stávala stejn? p?ímá,
otev?ená a nebojácná, jako když ji ohromený vládce spat?il
poprvé. M?la v sob? vnit?ní rovnováhu a dovedla okamžit?
najít ztracený klid, což bylo možné jen p?i nadbytku
duševní stability a v?le. Snad práv? proto, že její skv?lé
lidské vlastnosti byly v p?íkrém kontrastu s pok?ivenou