„Vaše devítinožky mají vražednou sílu. Vzpomínám si,
jak rozmetaly dve?e v tomto paláci,“ usmál se vládce
jízliv?.
„Ovšem, každý robot má ?ezací paprsek, infrazvuk pro
p?ekonávání p?ekážek a kone?n? laser… Ale nechápu, kam
mí?íte?“
„Žena s tak pronikavou inteligencí a nem?že pochopit,
že místo plýtvání energií na ochranné pole je t?eba ty
padouchy zni?it.“
„Oni to neud?lají!“
„Ani když jim poru?íte?“
„Nemohu vydat tak nemorální p?íkaz. Ale i kdybych to
zkusila, nikdo ho nesplní. Je to jedna z hlavních zásad naší
spole?nosti.“
„Neuv??itelné! Jak m?že existovat spole?nost na tak
chabých základech?“
„Vysv?tlím vám to pozd?ji, ale te? neztrácejme ?as, a
vydejte rozkaz! Mohli bychom poslat vlastní diskolet, ten
však neletí rychleji než letadla vaší bezpe?nostní služby, a
hlavn? nevíme, jak jednat s tak divokou tlupou podle
zdejších zákon?. Co používáte v podobných p?ípadech?
Uklid?ující hudbu, nebo plyn do?asné radosti?“
„Plyn radosti!“ ?ekl ?ojo ?agas se zvláštním
p?ízvukem. „Budiž tedy! Na kolik hodin sta?í vašim lidem
energie? Copak jim nem?žete poslat raketu s bateriemi z
vašeho všemohoucího hv?zdoletu?“ Rodis pohlédla na
signaliza?ní náramek se zaznamenaným ?asem, kdy p?išel
signál z m?sta Kin-Nan-Te.
„Zásoba energie sta?í asi na sedm hodin. Ale s raketou
nedokážeme p?esn? p?istát bez korigujících stanic. Zabili
bychom své kolegy, protože nám?stí, kde jsou obklí?eni, je
p?íliš malé.“
?ojo ?agas vstal.
„Vidím, že vám jejich osud d?lá velké starosti. Nejste
koneckonc? v?bec tak chladní a bez emocí, jak se snažíte
p?edstavit nám, obyvatel?m Jan-Jachu!“ Oto?il malinkým
diskem na stole a zamí?il do vedlejšího pokoje. „Vrátím se
za okamžik!“
?ekal ho vysoký hubený „hadonoš“ s vpadlýma o?ima
a širokými žabími ústy s tenkými rty.
„Pošlete dv? letadla z bezpe?nostní rezervy do KinNan-Te na pomoc našim host?m ze Zem?,“ za?al vládce a
díval se p?es uctiv? sklon?ného ú?edníka. „Jejich ochrana