trilionech svých koster a zakopali na t?chto vyschlých
h?bitovech. Tím ho vylou?ili z kolob?hu planety a
zapomn?li p?itom, že jakékoli procesy proti toku entropie
se neobejdou bez fosforu.“
„Ano, je podivné, pro? se nevzdali starodávného
pochovávání t?lesných poz?statk??“
„Z?ejm? bylo nad jejich síly dát událostem jiný sm?r,“
?ekl Gen.
„Anihilace kvality kvantitou,“ ?ekla Tivisa. „V
zelených džunglích byl tygr velkolepým zví?etem,
nahán?jícím až mystickou hr?zu. Ale p?edstavte si deset
tisíc tygr?, vyhnaných t?eba na takovouhle rovinu! A? je
taková masa sebenebezpe?n?jší, je to jen stádo odsouzené
k záhub?, tygr v ní neexistuje!“
Gen Atal si z neznámých d?vod? povzdechl a nepronesl
už ani slovo.
?ídký porost se rozprostíral na všechny strany a mizel
za horizontem na úpatí horského pásma. Pozemš?ané došli
k prvním strom?m. Tmavohn?dé krátké kmeny zvedaly k
olov?nému nebi pravidelné trychtý?ovité koruny, jejichž
v?tve nesly veliké ?okoládov? zbarvené listy. Neobvyklá
asymetrie zakrn?lých kužel?, postavených základnami
vzh?ru, p?ipomínala, že v okolí Zrcadlového mo?e panuje
stálé bezv?t?í. Cestovatel?m bylo horko, p?estože
provzdušování skafandr? pracovalo naplno. Vzduch,
unikající záklopkami na patách, ví?il p?i každém kroku
malé stružky prachu.
Tormanský ve?er bez soumraku zastihl astronauty mezi
stejnými stromy, ale s daleko siln?jšími kmeny a korunami
tak hustými, že se jednotlivé v?tve ztrácely v záplav?
obrovských list?. Dlouhé stíny se kladly na suchou p?du.
Strnulá obora nejevila sebemenší známky života. Když
však Pozemš?ané ulehli k odpo?inku poblíž stromu
rostoucího u cesty, slétl se kolem rozsvícené lampy jakýsi
polopr?hledný hmyz. Astronauti pro všechny p?ípady
zapojili vzdušné trysky na límcích svých skafandr?. Tivisa
pomalu vtáhla vzduch rozší?eným ch?ípím a ?ekla:
„Sugesce je báje?ná v?c. Patrony trysek jsou zásobeny
pozemským vzduchem, a t?eba vím, že je to jen atomární
sm?s, absolutn? bez chuti i v?n?, cítím, že zdejším dusnem
vane aromatický vítr severních jezer… Pracovala jsem tam
p?ed expedicí.“