V trojúhelníkovém výb?žku kajuty sed?li u ?ídicích pák
dva Torman?ané ve fialových uniformách, hled?li up?en?
dop?edu a jen z?ídka si vym??ovali úryvkovité výk?iky.
Mí?ili ke strmé st?n? sudovité hory, jejíž temn? šedá
kamenná masa byla prorostlá rozv?tvenými žilami rudé
horniny jako krvavými tepnami.
Trochu nalevo pod horou byl b?eh obložen kamennými
deskami. Za náb?ežím se rýsovaly budovy, ustupující v
nepo?ádku od mo?e. Opušt?né m?sto ?endin-Tot stálo
blízko chrán?né obory, která byla na Jan-Jachu poslední.
Zde byla odedávna oblast „p?ívrženc? p?írody“, lidí, kte?í
nep?ijali všeobecnou urbanizaci a p?esídlili do zóny s
nezdravým podnebím. Neúm?rný vzr?st obyvatelstva na
planet? p?inutil Torman?any zastav?t i p?írodní rezervace.
P?ívrženci p?írody zmizeli a splynuli s masou m?stských
obyvatel. A p?ece nevelké území pralesa z?stalo zachováno
p?ed zhoubnou spot?ebou šestnácti miliard Torman?an?.
Byla to z?ejm? náhoda. Katastrofální krize vypukla d?ív,
než mohla být vykácena poslední obora. Mnoho m?st
vym?elo, a ti, kdo žili v zónách s mén? p?íjemným
podnebím, nikdy už opušt?ná místa znovu nezabydlili.
B?eh se p?ibližoval. Pozemš?ané cht?li vystoupit na
st?echu kajuty, která nahrazovala m?stek, ale pr?vodci se
energicky vzep?eli. Mluvili velmi rychle, s p?ízvukem
všech obyvatel Zadní polokoule, a polykali souhlásky.
Astronauti, zvyklí na z?etelnou výslovnost ze státních
rozhlasových p?enos? a z pomalé ?e?i hodnostá??, rozum?li
svým spolucestujícím jen s obtížemi. Vyšlo najevo, že v
Zrcadlovém mo?i žijí obrovské všežravé p?íšery, které
dlouhými chapadly uchvacují s paluby a stahují do hlubin
všechno živé. Je jich nes?íslné množství.
„Podivuhodná analogie s pozemskými mo?i,“ ?ekla
Tivisa. „Když lidé v dob? Rozd?leného Sv?ta vyhubili
vorvan?, rozmnožili se velcí hlavonožci tak, že se proti nim
musila vést skute?ná válka. Vyhlazení kteréhokoli druhu
vždycky pomalu narušovalo rovnováhu p?írody,
vytvá?enou milióny rok?. V d?sledku výb?rového
zam??ení zla, které dnes nazýváme Ahrimanovou St?elou,
zanikaly rostliny i zví?ata, a vždycky druhy nejkrásn?jší,
nápadné, mén? p?izp?sobené novým životním podmínkám.
Odolaly v?tšinou druhy škodlivé, a n?kdy se množily tak
fantastickou rychlostí, že doslova zaplavovaly ohromné
rozlohy. Zákon o p?ežívání škodlivých forem tam, kde