jsme se nau?ili z rostlinných bílkovin vyráb?t živo?išné.
Místo krav máme továrny na um?lé mléko a maso,“
vysv?tlil Grif Rift.
„A vy jste došli k záv?ru, že nelze dosp?t k opravdu
vysokému stupni kultury, dokud se zabíjejí zví?ata pro
spot?ebu?“
„Ano!“
„Vždy? zví?at je zapot?ebí pro v?decký výzkum.“
„Ne! Hledejte jiné cesty, ale netýrejte zví?ata. Sv?t je
nep?edstaviteln? složitý, a ur?it? se vám poda?í objevit
pravdu i jinými metodami.“
Léka?i a biologové planety Jan-Jachu si vym?nili
ned?v??ivé pohledy. Ale znovu a znovu p?ed nimi
defilovaly nádherné v?decké ústavy, mnohakilometrové
labyrinty pam??ových stroj?, v nichž byly uloženy
informace a zprávy o celé planet?. Napl?ovala se slova
starov?kého básníka, který p?ál ?lov?ku, aby byl „prostý
jako vítr, nevy?erpatelný jako mo?e, s pam?tí jako má
Zem?“. A dnes pam?? celé planety obsahuje nejen v1ast1ú
život, ale i tisíce jiných obydlených sv?t? Velikého
Okruhu.
Mnohé inženýrské stavby pronikaly stále hloub?ji do
zemské k?ry. Místo dol?, vy?erpaných už v dávných
dobách, pracovaly samosytné hydrotermy, spojené s
podpovrchovými uzav?enými proudy v on?ch zemských
vrstvách, kde vyv?rají juvenilní vody. Tytéž hydrotermální
stoupající proudy se na povrchu využívaly v energetických
a výh?evných za?ízeních.
Torman?ané vid?li školy, plné zdravých a veselých d?tí,
velkolepé slavnosti, na nichž všichni lidé vypadali stejn?
mlad? a sv?že. Spole?enská výchova obyvatele Jan-Jachu
neudivila, mnohem spíš je p?ekvapovalo, že nikde nebyly
žádné stráže nebo lidé, kte?í by m?li moc nad ostatními a
uchylovali se p?ed okolním sv?tem do chrán?ných palác? a
sad?. Diváky udivovalo, že v žádném z pozemských m?st
neslyší hluk, hlasitou hudbu ?i hovor, rachotící a dýmající
vozy. Ulice a cesty se podobaly tichým alejím, kde jeden
?lov?k nesmí druhého vyrušovat. Hudba, zp?v, tanec a
veselí, tu a tam rozpustilé hry na zemi, ve vod? nebo ve
vzduchu, to všechno se odbývalo v místech k t?mto ú?el?m
ur?ených.
Lidé veselí se nemíchali mezi smutné, d?ti mezi
dosp?lé.