na krystalové vln?ní. Zvedla ji na roztažených prstech levé
ruky a p?ejela nad ní n?kolikrát pravou dlaní. Zazn?la
mohutná a zlov?stná hudba, ?ítila se jako lavina, a v ní
tonuly a zajíkaly se disonan?ní akordy protáhlých tón?. Ale
p?idušené žalostivé zvuky sílily, slévaly se, a nakonec
ví?ily jako smrš? prokletí a výsm?chu.
?edi se bezd?ky p?ikr?ila.
Zvuky hned klesaly, hned zase stoupaly a svištiv? se
rozplývaly v p?idušeném ?evu. Vzáp?tí vyšlehl ohlušující
jekot a ryk jako výbuch atomové bomby, a hudba naráz
p?estala.
„Co to bylo?“ zeptala se ?edi se zatajeným dechem.
„Rozlou?ení s planetou zármutku a hn?vu, páté období
Rozd?leného Sv?ta. Touha zni?it na planet? život, který se
nevyda?il, našla vlastn? svou realizaci v út?ku p?edk?
dnešních Torman?an?.“
„A p?esto se naše Zem? znovu vzk?ísila a ozdrav?la!“
„Ano, ale ne celé lidstvo. Zde na Tormansu se všechno
opakuje.“