P?es clonu siln? vonícího dýmu pohlížel vládce na ženu
p?ed sebou a jeho úzké o?i se potáhly závojem zapomn?ní.
Ml?el tak dlouho, že Rodis promluvila první:
„Co znamenala vaše slova, úpln? sta?í’? Zem? se vám
nelíbila?“
„Technicky jsou filmy dokonalé. Nic podobného jsme u
nás nikdy nevid?li.“
„Copak tu jde jen o techniku? Mám na mysli naši
planetu.“
„Nemohu posuzovat pohádky. Jak mám poznat, co je
pravda a co lež, když neznám z vaší planety nic než ty
obrázky?“
Fai Rodis vstala, op?ela se lehce o hranu zdobeného
stolu a pozorn? se zahled?la na ?ojo ?agase.
„Te? práv? lžete,“ ?ekla p?ímo, aniž zvýšila nebo
snížila hlas, Jak to d?lali Torman?ané. „Pomozte mi, abych
vás pochopila. Jste ?lov?k s vynikající inteligencí, pro? se
zdráháte mluvit p?ímo a pravdiv? o svých soudech a
zám?rech?“
?ojo ?agas pomalu vstal, chladný a povýšený. Fai
sebou ani nepohnula, když se p?ed ní zastavil s
povytaženou šíjí a za?atými p?stmi nalehl na st?l. Zírali
ml?ky jeden na druhého, dokud vládce zas neodstoupil.
Ot?el si ?elo jem?ou?kým žlutým šátkem.
„Mohli bychom vás zni?it,“ vycenil zuby v úsm?vu,
který nev?stil nic dobrého, „a místo toho m? nutíte, abych
vám ješt? skládal ú?ty!“
„A ta ob?? vás tak tíží?“ hlas jí cinkl neskrývaným
výsm?chem. „Máte strach, že se tu objeví další hv?zdolet a
že oba zni?í vaše m?sta, paláce, závody? Já vím, že vy i
vaši pomocníci klidn? p?ijmete záhubu milión? obyvatel
Jan-Jachu, zni?ení tisícileté práce i zánik velkých výtvor?
lidského genia, Jen když sami z?stanete naživu! Nemám
pravdu?!“ zvolala náhle p?ík?e.
„Ano, p?isv?d?il ?ojo ?agas. „A ?eho taky litovat?
L?zy, nicotných lidí s halí?ovými city? Nebo p?ežilého
um?ní, které leží bez užitku na kupách v zaprášených
muzeích? ?i nebezpe?ných fantast? DŽI?“
„Jsou to p?ece lidé!“ zvolala Rodis.
„Ne, ješt? ne!“
„A d?láte n?co pro to, aby se jimi stali? Já vás nechápu!
Nem?že být nic krásn?jšího v život? než pomáhat lidem
zvláš? když má k tomu ?lov?k moc, sílu a všechny