materiálu ve tvaru pestrých ?tverc?, spojených r?žovými
kameny s diamantovým jasem, obepínal vysokou šíji a
klesal ve ?ty?ech t?pytných p?ív?scích do úžlabinky mezi
?adry, tém?? odhalenými v elastickém korzetu. Úzká
ramena, krásné paže i p?evážná ?ást zad byly holé, což
rozhodn? neodpovídalo každodennímu úboru na Tormansu.
Dlouhé mírn? šikmé o?i pod lomeným obo?ím hled?ly
up?en? a panova?n?, rty velkých úst s mírn? zvednutými
koutky byly pevn? stisknuté a vyjad?ovaly nespokojenost.
Z?stala stát a bez okolk? si prohlížela svého hosta.
Rodis jí první vyšla vst?íc.
„Nemylte se,“ ?ekla mírn?, „jste nesporn? krásná, ale
nejkrásn?jší ze všech být nem?žete, jako nikdo ve vesmíru.
Krása má nekone?n? mnoho odstín?, v tom spo?ívá
rozmanitost sv?ta.“
Vládcova žena p?imhou?ila tmavohn?dé o?i a vztáhla
ruku velkomyslným gestem, v n?mž bylo cosi hraného a
d?tského zárove?. Fai Rodis, která si už osvojila
torman?anské zp?soby, opatrn? stiskla její úzkou dla?.
„Jak vám ?íkají, návšt?vnice ze Zem??“ zeptala se
trhan?, vysokým ostrým hlasem, jako by ud?lovala rozkaz.
„Fai Rodis.“
„Zní to p?kn?, i když my jsme zvyklí na jiná hlásková
spojení. Já jsem Jantre Jachach, zkrácen? Jan-Jach…“
„Nazvali vás podle jména planety!“ zvolala Rodis. „To
se hodí pro ženu nejvyššího vládce.“
Na rtech Torman?anky se mihl povýšený úsm?v:
„Co vás napadá! Planet? dali mé jméno.“
„To p?ece není možné! P?ejmenovávat planetu, kdykoli
se objeví nová vládkyn?. Co ohromné a zbyte?né práce je
pak s p?episováním všech názv?, jaký zmatek tím vznikne
v knihách!“
„Starosti se zm?nou jmen, to je mali?kost!“ vmísil se do
rozhovoru ?ojo ?agas. „Naši lidé nemají dost práce a síly
se na to vždycky najdou.“
Fai Rodis poprvé upadla do rozpak?. Ml?ky stála p?ed
vládcem planety a jeho ženou.
Oba svým zp?sobem vycítili její stísn?nost a usoudili,
že nastal p?íhodný okamžik pro zakon?ení audience.
„Dole ve Žlutém sále ?eká inženýr, který byl ur?en, aby
vám pomáhal p?i získávání informací. Bude tu stále a
p?ijde okamžit?, jakmile ho zavoláte.“