Procházka plná překážek
Již v prvním čísle jste mohli najít rozhovor s „Prochym“ o jeho Indické misi. Jak se připravuje, jak se těší, co očekává. Tomáše jsme nechali po návratu trošku vydechnout a vstřebat zážitky a dneska už si můžeme přečíst takové zhodnocení celého pobytu v Indii. Jak se tedy měl, a jak se dařilo nejlepšímu pozemnímu hokejistovi za rok 2014, si pojďme trošku blíže rozebrat.
Opět jsem si uvědomil, že se mi to opravdu podařilo a že si zahraju indickou ligu. Ještě více jsem přemýšlel o tom, jaký bude tým, trenér, jak moc budu hrát a jakou roli v týmu asi budu mít. Ihned na mě zapůsobila také indická kultura: Doprava, indická angličtina, množství lidí atd.
Tréninky byly od začátku hodně náročné. Hlavně kvůli časovému posunu a změně teploty jsem s tím měl občas problémy. To se ale zhruba po týdnu srovnalo. Přijetí bylo velmi vřelé, jak od hráčů, tak od vedení týmu. Indové jsou obecně velmi přátelští, takže nálada v týmu byla od počátku skvělá. Jediný, kdo se do týmu moc nehodil byl Angličan Catlin.
Celý turnaj se hraje systémem každý s každým doma a venku a na konci hrají nejlepší čtyři play-off. Za výhru je 5 bodů, remízu 2 a za prohru o maximálně dva góly bod 1. Základní části trvá 4 týdny, takže se hraje zhruba každý čtvrtý den. Každý tým má k dispozici maximálně 10 cizinců a 15 Indů. Na hřišti pak může být v jeden okamžik maximálně 5 cizinců z jednoho týmu. To byl hlavní důvod, proč dobří Indové byli občas v aukci přepláceni. Hlavně se to týkalo brankářů.
Hrál jsem většinou levého stopera a při bránění jsem měl roli volného hráče. Časově něco mezi 15-25 minutami. Role volného hráče byla pro mě už od začátku velká výzva. Bránili jsme osobně, což dělalo Indům značné problémy. Všichni se orientují na balón a volných protihráčů si všímají jen okrajově. Druhým problémem byla absence komunikace. Ze začátku mezi sebou vůbec nemluvili, neřekli si, kdo koho má, natož pak nějaké přebírání hráčů. Časem se to ale zlepšovalo a naopak jsme měli problém vpředu, dávat góly.