Brtvová: Kvalitní super hokej!
Lenko, jak jsi spokojená s turnajem z pohledu organizátorky? Vydařilo se vše tak, jak sis naplánovala?
Byl to můj první dvoudenní turnaj, který jsem organizovala, takže jsem měla strach, jestli klapne vše tak, jak má. Tímto děkuju všem, co mi s tím pomohli. Vše šlapalo jak hodinky už od pátečního příjezdu zahraničních týmů, až po vyhlášení.
A z pohledu jakožto trenérky HC Hostivař?
Turnaj pro mě jako trenérku byl kvalitní, myslím, že byla možnost vidět i super hokej. Týmy se každým zápasem zlepšovaly.
Co by sis přála v turnaji do budoucna případně zlepšit?
Do budoucna bych chtěla více zahraničních týmů. I letos tam měl být jeden německý tým, ale bohužel se cca měsíc před turnajem odhlásil. Ale děkuji Mnichovicím, které mi německý tým nahradily a vlastně ušetřily další starosti.
Proč zrovna „OVB Hostivařský turnaj“?
Díky firmě OVB a Evě Staňkové (OVB patří k ní) mám krásné ceny k vyhlášení. Je to vlastně můj první sponzor, který mi pomáhá s turnajem každý rok. Moc jí za to děkuji.
V sobotu 4. 4. jsem odpískala svůj první zápas extraligy mužů ve své kariéře rozhodčí.
Ve chvíli, kdy jsem se o svém nasazení na toto utkání dozvěděla, začala ve mně bít malá dušička. Několikrát jsem přemýšlela, jestli by nebylo lepší
vycouvat, nechat si zlomit nohu, vyvrtnout si kotník, nebo prostě nahlásit, že mám chřipku.
Před očima se mi promítaly obrázky zápasů mužů, kdy hráči křičeli na rozhodčí tak sprostě, že maminky na tribunách dětem zacpávaly uši, lili na rozhodčí iontové nápoje, nebo aspoň hrozili pěstí či hokejkou.
Pro jistotu jsem ještě napsala krátkou zprávu Jakubovi Mejzlíkovi s dotazem, zda je mé rozhodnutí, jít do toho, správné. A ač ho možná část naší hokejové veřejnosti jako rozhodčího nemusí, je to náš nejzkušenější sudí a já na jeho názor dám. Takže když mi přišla odpověď: „Máš na to, buď drsná ☺!“, tak jsem si v pátek večer nařídila budík na sedmou hodinu ranní a přestala myslet na nejhorší.
Druhý den cestou do Prahy jsem si několikrát sama sobě položila otázku, proč to vlastně dělám? Jestli by mi nebylo líp doma u televize… Jenže zřejmě nebylo. Asi jako každý hráč chce být lepší, chce vyhrát nad těžším soupeřem, tak chce rozhodčí pískat těžší zápasy, chce se zlepšovat. Byla to pro mě výzva! ☺
Jednalo se o extraligový zápas HC Hostivař proti týmu Presidenta. Na rovinu přiznám, byla jsem ráda za tyto dva celky, protože věřte, že v lize je pár jiných, které jsou pouze pro opravdu silné nátury. Také mi pomohlo, že se mnou byl na zápas nominován mladý a talentovaný rozhodčí Tomáš Holek, který, dle mne, píská s velkým přehledem. A v neposlední řadě mě velmi mile překvapil i přístup obou kapitánů, hráčů a také diváků. Tímto bych jim za to chtěla poděkovat.
Až na pana Smolíka, který mě celkem vtipně nazval „zeleným strašidlem“, jsem neslyšela na adresu rozhodčích nic vulgárního, hráči se snažili krotit a několikrát také rozhodčím pomohl kapitán Hostivaře, kterého znám pouze pod přezdívkou „Dred“ (pozn. red. Tomáš Pauer), použitím rychlé instruktážní věty směrem ke svým spoluhráčům: „Drž hubu!“
Možná se mnou nebudou někteří zúčastnění hráči souhlasit, ale myslím si, že výsledek zápasu neovlivnilo to, že rozhodčí byla žena. Ale ovlivnilo to chování hráčů, a to kladně. Nechtěla jsem tento článek psát jako polemiku o tom, zda jsem rozhodovala správně nebo ne, ale spíše jako pohled do nitra duše rozhodčího, kterého čeká těžký zápas a na vše, co se kolem něj děje.
Spousta hráčů bere rozhodčího jako nepřítele, nebo jako někoho, kdo by měl být neomylný, a na kterého má za 600,- Kč právo sprostě řvát. I když se Gino, a jiní, snaží tento přístup změnit, jde to velmi těžko.
A proto jsem ráda za tento zápas, za to, že jsme si podali po zápase ruce, i za to, že za mnou přišli hráči se svými postřehy a třeba v případě Jirky Trávníka se
i omluvili, že měli trochu „tepovku“. Nemyslím, že by mělo být pravidlem, aby ženy rozhodovaly zápasy mužské extraligy, ale bylo by příjemné, kdyby se hráči chovali tak gentlemansky, jako kdyby tam vždy byly. :)
MOJE MALÁ PREMIÉRA by Štěpánka Šmídová