Co se vám líbí tady na gymplu a co naopak ne?
V této škole už učím hodně dlouho, mám ráda její atmosféru - genius loci, chcete-li. Vždyť o tom moc hezky píšete v časopise. Prostě tudy šla historie, ta budova pamatuje časy dobré i horší, ve školních výkazech jsou zapsány tisíce školních příběhů... A tím, že tady dospívají pořád dokola stejně mladí lidé, je ta škola vlastně věčně mladá (a my učitelé doufáme, že špetka té mladistvé energie padne i na nás... ). A pak jsou tady přece fajn lidé - kolegové, studenti...
Co se vám líbí a nelíbí na dnešní generaci studentů a koho radši učíte - mladší nebo starší studenty?
Mladá generace je v některých ohledech stále stejná - energické soudy, nekompromisní stanoviska, vymezování se, ale také snaha zaujmout, něco dokázat sobě, rodičům, vrstevníkům, učitelům. Všichni jsme byli takoví. Dnes už bych ty časy nechtěla vrátit, tolikrát jsem se mýlila!
Ale jisté odlišnosti tu jsou, souvisí samozřejmě s internetem - mám nepříjemné mrazení v zádech z těch paralelních životů a různých identit, které někteří mlaďoši žijí ve virtuálním světě. Děsí mě ta generace alfa. Zavřená ve svých světech, se sluchátky na uších a už ani nežijící, jen glosující virtuální životy jiných. Vždycky mne překvapí, když jdu do třídy, dveře jsou otevřené do chodby a ve třídě - ticho! Všichni fixují očima displeje a jsou někde "on-line" , takže ne tady a teď, ale někde mimo. A možná ti mladší, jak jste se ptala, jsou na tom ještě hůř, než ti starší.
Máte z vašeho dětství nějakou pěknou vzpomínku, kterou byste chtěla zveřejnit?
Mnoho konkrétních, osobních, takže jen zcela obecně: moje rodina pochází z jižní Moravy, takže pamatuji krásné dětství na Slovácku - široká rodina, usměvaví lidé, teplá léta, mrazivě jiskřivé zimy - jako od Joži Uprky nebo Zdeňka Galušky, ale ty asi neznáte, že?
Pokud byste měla možnost změnit povolání, chtěla byste ho změnit? Popřípadě na jaké?
Neměnila bych, tečka. V žádném případě se nehodlám trápit úvahami, co by bylo, kdyby... Vidím to tak, že buď jsem spokojená s tím, co dělám, nebo to musím změnit.
Máte pro studenty nějakou radu do života?
Netroufám si nikomu radit, každý přece žijeme takový život, jaký nám byl dán - kolik lidí, tolik osudů, neznám univerzální rady. Já se snažím nepropadat pesimismu a nešířit "blbé" nálady a sama jsem nedávno dostala bezva radu, a tak se podělím: “Na naše otázky má pro nás osud, bůh jen tři odpovědi: 1. Ano. 2. Ještě ne. 3. Mám pro tebe něco lepšího.” Hezky se s tím žije...
Bonusová otázka: Čtete pravidelně náš Gymplátek?
ANO, ANO, ANO!!! Díky za něj, moc vám fandím a přeji zástupy dychtivých čtenářů!
Kateřina Hyklová
25