Dokonce se nám dostalo šance zazpívat si přímo v prostorách zkušebny, takže odteď smíme hrdě rozhlašovat, že jsme oficiální operní pěvci… Ani tady jsme se však neusadili a už nás to táhlo zase jinam, tentokráte do Hämeenlinny. Zde jsme si odbyli další velice povedený koncert s naším spřáteleným sborem Vox Vanajae. Všichni jsme si užili moc příjemný večer ve společnosti skvělých lidí a dobrého jídla. Ani dalšího dne jsme se však neflákali, jak byste snad mohli očekávat, a namísto toho jsme vyrazili na průzkum města Turku. Naše sestava však byla chudší o pány discgolfisty, kteří samozřejmě nemohli zmeškat příležitost a vyrazili na hřiště. S plnými bříšky a taštičkami suvenýrů jsme se šťastně navrátili do Hämeenlinny, kde nás už očekával finální a zároveň největší koncert, opět s našimi přáteli z Vox Vinajae. Ani teď nás hlasivky naštěstí nezradily a sklidili jsme vděčný potlesk. To nejlepší nás však teprve čekalo. Celý večer jsme totiž strávili ve společnosti skvělých lidí z Vox Vinajae. Nejen že krásně zpívají, jsou také velice milí a přátelští. Jsme tudíž hrdí, že je můžeme nazývat nejen kolegy, ale také kamarády.. Koncerty sice můžou být úspěšně za námi, naše cesta však ještě zdaleka nekončí! Hned další den už jsme zase vyrazili na cestu.
Protože život je změna, nechali jsme pro tentokrát ruch města za zády a zavítali raději do národního parku Repovesi. Krajina jako z pohádky, co Vám budu povídat… Zamrzlé jezero, neposkvrněné lesy, pěšinky a dokonce i visutý most! A k tomu všemu všudypřítomný smích a dobrá nálada, co víc si přát, že ano? My si nepřáli už nic jiného než trochu klidu, což se nám naštěstí vyplnilo ten večer v kempu. Ve zbývajících dvou dnech se nám podařilo zhlédnout celé Helsinki a Vilnius, po cestě domů jsme dokonce stihli i čerstvě zasněžený hrad Trakai. S touto romantickou scenérií v srdcích jsme vyčerpaně hupli do autobusu a nechali veškerou práci na Renkovi a Slávečkovi, kteří nás bezpečně zavezli zpět do naší malé zemičky tady na “jihu” :). Tímto bychom ještě jednou rádi poděkovali našim zlatým řidičům, průvodci Martinovi, paní Kratochvílové i panu a paní Dos. Procestovat celé Pobaltí včetně Finska v průběhu osmi dnů nemůže nikdy být zrovna jednoduché, a s padesáti náladovými sboristy na krku už vůbec ne. V neposlední řadě také děkujeme panu řediteli Kubičíkovi, že nás uvolnil ze školy a umožnil nám poznat na vlastní oči místa, o kterých se ve škole učíme pouze z knížek.
Viktorie Kafková
17
Kresba: Daniel Prejda