Gymplátek 5. Číslo | Page 8

Je odpoledne. Odbila čtvrtá hodina a já se vracím domů z práce. Nohy mě bolí po celém dni stráveném na podpatcích. Jsem unavená a nesvá, protože vím, co mě čeká, jakmile zabočím za roh ulice. Dnes je to na den přesně rok od toho strašného večera. Večera, který bych nejraději úplně vymazala z paměti. Je to tady, zbývají tři kroky, dva, jeden… Můj pohled padne na cihlovou zeď, která dělí soukromé zahrady, patřící vile opodál, od ulice. Mám pocit, jako by mnou projelo tisíce nožů. Hlava se mi točí. Podpatek mi na náledí podkluzuje a já padám na zem. Vidím to všechno, jako by se to stalo včera. Bylo to přímo tady, pod tímto nápisem, 19. prosinec roku 1921, tedy před rokem.

Vyměňovala jsem si tehdy korespondenci s jistým panem Smithem. Nikdy jsem ho neviděla, seznámili jsem se přes internet v novinách. Byla jsem tak hloupá, že jsem je četla! Byla jsem jedna z těch dívek, které čtou červenou knihovnu a věří na horoskopy. Ten večer jsme se měli prvně sejít, a to na vánočním večírku v klubu. Vše bylo báječné. Pan Smith mě naprosto okouzlil. Byl šarmantní, pohledný, měl sportovní postavu a vybraný vkus. Jedním slovem pravý gentleman. Protančili jsme spolu celý večera a pan Smith objednával jednu skleničku za druhou. Byla jsem šťastná. Najednou jsem se cítila jako dáma. Poprvé za celých devatenáct let svého života jsem nebyla dítě, byla jsem dospělá. Když přišel čas jít domů, pan Smith mě vyprovodil až za roh Hlavní třídy. Dál se mnou jít nemohl, protože rodiče se o něm neměli dozvědět. Usmála jsem se na něj a letmo ho políbila na líčko. Ale on mě sevřel pevněji, přitáhl si mě blíže a začal mě neodbytně líbat. „Nech toho! Pusť mě!” Prala jsem se, ale nebylo to ničemu platné. Vzal si, co chtěl, a nechal mě tam jen tak ležet v chladu, na dlažbě pokryté sněhem a ledem. Pod nápisem, který na mě ze zdi ironicky shlížel. MILUJI TĚ, hlásal na celou ulici.

Otevřela jsem oči, jako bych se probudila z transu. „Miluji tě”, jak zbytečná fráze. Vstala jsem a šla dál, jako by se nic nestalo.

8

Ačkoliv je čeština naším mateřským jazykem, olympiáda z Českého jazyka se řadí k těm nejnáročnějším vůbec. I přesto se přihlásilo do klání o postup do okresního kola 9 studentů z 1. G a 2. G (I. kategorie) a 41 řešitelů z II. kategorie.

A teď přichází to nejdůležitější. Do krajského kola nás půjdou reprezentovat dvě studentky, které v silné konkurenci postupují dále. Krásné první místo získala v I. kategorii Tereza Holá a třetí místo ve II. kategorii obsadila Viktorie Kafková. Přinášíme slohovou práci vítězky školního kola Barbory Pilné a v dalším díle odtajníme i slohovky našich krajských zástupkyň, kterým v krajském kole budeme držet palce!