12
3.
1934
Je toho teď plná škola. Celé týdny neslyším o ničem jiném, než o tom nesmyslném soudním sporu mezi panem ředitele a profesorem Pittlem. Vždy, když se potkají na chodbě nebo je schůze kantorů, nedopadá to dobře. Přinejlepším bývá jen dusná atmosféra. To nejhorší raději ani zmiňovat nehodlám.
Co jsem zaslechl, stalo se na jedné z přednášek pořádané Akademickým klubem. Mezi Pittlem a Polákem vládlo napětí už od začátku a večer vyvrcholil jejich výměnou názorů na politické postoje spisovatele Viktora Dyka. Já se nikdy o tyto věci moc nezajímal. Vím, že Dyk je ve svém oboru skvělý a obdivuji jeho dílo. Do politiky ať si mluví jiní. Tato ze začátku jen nepatrná rozepře došla až tak daleko, že Pittl u soudu zažaloval pana ředitele pro urážku na cti. Vždy byl trochu výbušný, jen mě nenapadlo, že by jeho povaha mohla zajít až tak daleko... Každopádně, za týden má být pronesen konečný rozsudek a celý ústav je v napětí, jak to asi dopadne. No, necháme se překvapit. Ať už bude jakkoli, neskutečně to ovlivní život na tomto gymnáziu. To si všichni velmi dobře uvědomují.
„Pane řediteli?“ zaklepala sekretářka na zpola otevřené dveře ředitelovy pracovny. „Mám pro vás předvolání k soudu,“ pokračovala, když zareagoval jen pokynutím hlavy.
„Položte ho na stůl, prosím,“ odpověděl a stále jako by byl myšlenkami v jiném světě. Byl na něj hrozný pohled. Jen tak tam seděl, kruhy pod očima se čím dál více prohlubovaly a jeho skelný pohled směřoval někam do dáli. Chtěl jsem na něj promluvit, říct, že to všechno je jen hloupé nedorozumění a že si to nemá brát takto osobně, ale vím, že to nejde. Nemohu říct ani udělat nic, čím by se tato situace zlepšila. Nemohu nic.
Historie GNJ