Svěřila jsem se s tím zbytku rodiny. Koukali na mne jako výři: „Ty jsi blázen! Studenou vodou se umývat! Uf!“ Nenechala jsem se však zastavit, řítila jsem se jako střela.
Za týden mi studená voda prý měla být příjemná. Nastal ten soudný den a já shledala, že mi bylo lháno – příjemné to vůbec nebylo! Ani trochu! Zrada! Nehodlala jsem se ale vzdát tak snadno. Když už jsem se k tomu dokopala, tak to snad dotáhnu do konce, ne?! Přece neustoupím, když už jsem se tím všem pochlubila.
Během následujícího týdne jsem na sebe tedy vytrvale lila střídavě teplou a studenou vodu, zpívala si písničky z všelijakých muzikálů, spotřebovala možná více vody než normálně… Ale zadařilo se. Nyní mohu s padesátiprocentní jistotu říci, že mi ledová voda nedělá problém. Samozřejmě až po troše horké, hehe.
A nad cvičením už nos neohrnuju, vlastně jsme začali s rodinou po večerech chodit na dlouhé vycházky.
Když už mi tak začalo hrabat, dostala jsem najednou chuť zkusit ještě šílenější věci. Bloumala jsem po domě, vrzala podlahou a přemýšlela, čeho všeho jsem ještě schopná, čím bych si tak ještě mohla zpestřit život?
Dělala jsem si čaj. Vhodila jsem do hrníčku sáček, půl lžíce medu, ohřála vodu… A když jsem ji chtěla nalít dovnitř, zastavila jsem se. Do hlavy se mi nahrnuly všechny ty stresující hodiny angličtiny a ejhle: „BRITÁNIE SEM, BRITÁNIE TAM, JE VŠUDE, KAM SE PODÍVÁM!“ Neberte mne špatně, je to skvělá země, párkrát jsem ji už navštívila, ale furt dokola se o ní učit…? Eee, ne, děkuji, nechci. Stačilo. Mám lepší věci na práci než každému říkat, jak se Britové rádi socializují a pijí čaj. To samé bych mohla říct o ostatních lidech, každý jsme jiní a...
No, moment, to bychom se dostali k jinému tématu a na to nemá nikdo čas.
Jak si asi domyslíte, napadlo mne si do čaje dát mléko. Maminka mi celý život říkala, že to chutná divně, a každý mne od toho celkově odrazoval, ale karanténa mi myšlení změnila natolik, že takové kecy šly jedním uchem tam a druhým ven.
a sklouzla do krku. Chvíle ticha.
Marie Šustková
35