Všichni z nás moc dobře víme, proč jsme doma. Koronavirus ochromil naši zemi a každé školské zařízení se tak stalo rizikovým místem s možnosti zvýšeného přenosu tohoto onemocnění.
My, jako studenti, jsme se postavili problému hrdě čelem a tato školská zařízení ve velkém zármutku opustili. Jenže to je tak všechno.
Nebýt dvojice Kryštof Janík a Ondřej Kopecký, tak bychom se s naší studentskou hrdostí mohli jít zahrabat! Všichni jsme se jen dál sebestředně učili své předměty a podepisovali petice za zrušení maturitních zkoušek, zatímco tato dvojice mužů konala, když to naše společnost nejvíce potřebovala.
S nápadem přišel Kryštof Janík, když se dozvěděl, že jeho mamka lékařka potřebuje ochranný štít do nemocnice. Oslovil tak Ondřeje Kopeckého, hrdého majitele 3D tiskárny, zda-li by mu s tímto úkolem nepomohl. Ondřej, věrný toť kamarád, samozřejmě souhlasil. Kluci tak nakoupili speciální čiré plasty, sestavili plánky a pustili se do díla. Zprvu zaznamenali problém s nedostatkem děrované gumy pro možnost nastavitelné velikosti štítů. Museli tak sehnat alternativní materiál
a sami si jej upravit. Štítů původně vyrobili šest, ale zbylo jim mnoho materiálu, tak se rozhodli pokračovat. Dostali kontakty i na jiné lékaře z okolí a znovu rozjeli garážovou výrobu.
Ondřej Kopecký však narazil na problém. Oficiální návody k výrobě štítů pomocí 3D tisku uvedené na webu nebyly příliš efektivní. „Tisklo se to moc dlouho, tak jsem to trochu upravil“ uvedl velice odborně Ondřej. Díky jeho technickému zásahu se podařilo včas vytisknout
a zkompletovat všechny štíty, kterých kluci vyrobili nakonec padesát! Hrdě a s láskou všechny naložili do auta a rozvezli lékařům v okolí. Všichni jim byli moc vděční a chtěli je obtěžkat vskutku honosnými dary (peníze, med - pozn. redakce). Kluci však štíty rozváželi zadarmo, nic za to nechtěli, přestože je samotné stál tento čin mnoho času, úsilí i vlastních prostředků.
Kryštof Janík se přitom hlásí na medicínu, chtěl by se stát zubařem, přesto věnoval nemalou část svého studijního volna výrobě ochranných pomůcek pro lékaře. Ondřej Kopecký se přitom hlásí na mnohem těžší obor, přesto riskoval nepřijetí na studium železniční dopravy a pomohl Kryštofovi s tímto časově náročným projektem. A já se tak ptám, nezaslouží si tito pánové přimhouřené oči při skládání jejich nadcházející životní zkoušky?
Tomáš Krutílek
26