Děkuji Adélce Pítrové a Adélce Sobotíkové za to, že jsme společně vytvořily něco, co mělo smysl a zažily přitom tolik legrace. Chtěla bych poděkovat Gymnáziu Nový Jičín a hlavně vedení - panu Kubičíkovi, panu Manovi, panu Kočímu a panu Jansovi za podporu, pomoc, finanční příspěvky a technickou realizaci. Bez vás by Gymplátek neexistoval. Díky taky posílám do kanceláře paní Konvičkové, která mi vždycky s úsměvem pomáhala lepit jízdenky k proplacení a v době koronavirové také zalévala kytky.
Velké DÍKY si zaslouží za svou ochotu a korektury paní učitelky Dagmar Pernická a Liběna Šilarová. Věřím, že vás nejednou málem odvezli z některých perliček, které jsme napsali, ale přesto jste to s námi táhly a dokonce jely na vyhlášení… děkuji moc.
Přichází na řadu moje třída a naše neskutečně obětavá třídní maminka. Moc vám děkuji, paní Jiříková, že jste za mě vždy bojovala jako lvice a povolovala mi moje aktivity mimo školu. Bez vaší podpory bych jen těžko byla tam, kde jsem dnes. A taky musím poděkovat mé třídě, 6.G, za skvělou podporu a pomoc, kdykoliv byla třeba - ať už to byl Halloween nebo naše snídaně. Byli jste skvělí!
Moc bych chtěla poděkovat mé rodině, že mě vždycky podpořila - ať už jsem psala články po nocích, opravovala redakci o prázdninách nebo krájela meloun na snídani. Doufám, že víte, jak moc si toho vážím.
Jsem moc ráda, že jsem kolem sebe měla takový tým - a proto nesmírně děkuju všem redaktorům a grafikům, kteří pro Gymplátek vždy obětovali kus sebe. Troufám si říct, že jsme společně vytvořili 36 čísel a moc vám držím palce, aby přibývala další.
Protože jsem dostala jen omezený rozsah stran v tomto závěrečném čísle, přišel čas se rozloučit. V plánu byla rozlučka v redakci a pořádný doják, ale člověk míní, život mění. Takhle to nemělo být, tohle se nemělo stát - jojo, to bych řekla. Ale stalo se a já věřím, že se věci dějí proto, protože se dít mají. Stejně jako se stalo, že jednou takhle vznikl školní časopis.
13
Tereza Jelínková