Tak se jmenuje první vydaná kniha Evy Grestenbergerové, bývalé studentky našeho gymnázia. O tom, co ji k psaní vedlo a jaké životní vášně ji už potkaly, se rozpovídala v rozhovoru.
Jak ses k psaní dostala?
Co umím psát, tak píšu. Když jsem byla ještě na gymplu, psávala jsem fejetony a recenze na divadla. Jednou se nám taky vyměnila okna. Učitelé tehdy dostali pokyny, aby nám vysvětlili postup u oken, a byla z toho hodinová přednáška, jak se používají žaluzie… Tak o tom jsem třeba napsala elaborát. A taky jsem sepisovala hlášky učitelů za celých šest let, co jsem na škole strávila. Se spolužáky jsme je pak knižně vydali a kantorům předali na poslední zvonění. Všichni se smáli a někteří nevěřili tomu, co všechno říkali…
Pamatuješ si na nějakou historku při tvoření této knížky?
Těch bylo hodně, ale jednou jsme měli pana Kočího na chemii a on něco vtipného řekl… tak jsem hned vytáhla notebook a honem tu hlášku zapsala, ale on najednou ztichl, přišel ke mně a říká: „Co to tam máte Evo?“ a já jsem to před ním chtěla schovat, takže jsem ten počítač rychle zaklapla a málem mu přitom urazila nos (smích).
A co následovalo po gymplu, žurnalistika?
Ano, tam jsem šla hned po střední, ale studovala jsem ji jenom rok. Celé to bylo o tom, že se učila teorie zpravodajství a to bylo nudné. Pak jsem se dostala na psychologii, ze které už mám magistra a teď dělám doktorát, a zároveň jsem v posledním ročníku studia zootechniky zaměřené na exotické zvířata.
A do toho pořád píšeš?
Ano, psaní je moje velká vášeň a taky neumím rozlišit rozdíl mezi koníčkem a prací. Rukopisů už od mého dětství mám spoustu, ale nikdy jsem je nikomu nedávala, nechávala jsem si je v šuplíku. Ale tahle knížka byla první, za kterou jsem si stála. A taky jsem se seznámila s jednou paní editorkou, která řekla, ať to jde ven.
Jak náročné bylo knížku vydat?
Napsat to trvalo asi rok, samotný proces vydání pak trval dalšího půl roku. Do textu vstoupilo nakladatelství, provedli jsme několik opodstatněných oprav, ale samozřejmě tam byly i věci, co jsou čistě otázka názorů.
8