Jak dlouho to celé trvalo?
Tak 30. prosince jsme celý den pozorovali oblohu plnou kouře a brzy i okolní kopce v plamenech. Bylo půl sedmé večer, když vítr zavál oheň přímo k našemu domu, takže taťka a já jsme se museli rozdělit a celé okolí postříkat vodou, aby náš dům nechytil. Bylo to neskutečně náročné, zvlášť tu první hodinu, protože vítr byl extrémně silný. Jakmile foukání ustalo, byl oheň lépe zvládnutelný. Snažili jsme se jít spát půlhodinu před půlnocí, ale nedokázali jsme usnout. Zaprvé bylo extrémní horko a také jsme si nebyli jistí, jestli je náš dům v bezpečí.
Pociťovala jsi celou dobu nějaký strach?
Neřekla bych, že jsem se tolik bála. Myslím, že to byl určitě adrenalin, ale věděla jsem, že musím být silná, abych zachránila náš dům. Navíc můj taťka mi ukázal, co musíme všechno udělat, než k nám požár vůbec došel. Byl velmi sebejistý, protože vlastně zachránil náš dům před pěti lety v roce 2014, zvládl to úplně sám. Takže mě docela dost uklidnil a dodal mi jistotu.
Jaký byl ten nejsilnější zážitek z toho celého?
Nejlepší pocit byl po uhašení ohně, kdy jsme věděli, že jsme zachránili náš domov. Kdybychom tu nebyli, dům by vyhořel. Austrálie ale stále hoří, více než 500 milionů našich vzácných zvířat bylo ztraceno a 15 milionů akrů shořelo. Lidé ztratili životy a své domovy. To je prostě katastrofa.
Kateřina Zavadilová
7