Gymplátek 34. Číslo | Page 15

Soused

paní

Šilarové

Asi moje nejoblíbenější chuťovka, kterou vím na paní Šilarovou. Jednou takhle v hodině, při rozebírání jistého literárního díla, řekla: „No, to byste jako zabil souseda jenom proto, že by padaly jeho hrušky na vaši zahradu, nebo co?“ Napadlo mě, že to neřekla jenom tak, a tak jsem pro vás, milí čtenáři, zjistil po vyučování více! Skutečnost je taková, že otravného souseda má, ale nejsou to hrušky, co v paní Šilarové probouzí vražedné choutky, nýbrž pořádná metalová hudba! Pokud něco nenávidí, tak je to tahle uřvaná muzika, skoro až deathcore. Samozřejmě alespoň víte, jakou muzikou ji můžete udělat radost na nějakém večírku :)

No, ale zpět k příběhu. To se takhle Šilarka každý den vrací domů ve svém autíčku a hned, jakmile vypne motor, začne soused poslouchat tvrdý rock, a to pořádně nahlas. Šilarové z toho vře mozek. Ten soused je syn sousedky, který tam dlouho nebydlel, bohužel se k ní po dlouhé době vrátil. Tomu synovi je tuším přes 60 let. Šilarová má ten dům tak blízko, že si vidí až do kuchyně, takže to slyší, i když vaří. Když se pokusí na zahradě rozvalit deku, tak soused většinou dělá to samé - samozřejmě s pořádnou muzikou. No prostě, ve škole cinká zvonek, doma zase hraje uřvaný death metal, tak se jí někdy nedivte, mně osobně by z toho opravdu hrabalo.

Kocky

paní

Šilarové

ˇ

Že je to u Šilarových zvěřinec, se můžete přesvědčit na vlastní oči. Jo, vlastně, vy neznáte adresu, no musíte se více snažit. Ale kdybyste přeci jen chtěli pomoci, stavte se v 6.G. Nabízíme i adresu jiných učitelů, např. Radovana Jansy, Přemysla Kramoliše a dalších. Co se týče těch koček, tak paní Šilarová jich má šest, z toho dvě vlastní a čtyři k ní odněkud došly. Navíc jí tam jedna chodí žrát, od souseda prý asi být nemůže, neb se jich bojí. Mimochodem, některé paní Šilarová nabízí, tak se neváhejte ozvat. Naopak zase shání nějakého rezavého kocoura, takového by doslova milovala. Jestli máte, platí zlatem. Ty

kočky jí tam létají do křoví, skáčou po střeše a provokují místní psy. No prostě legrace. A kolik toho snědí! Živit je, to je taky nějaká práce, ale to nemá na pana Kramoliše, který choval největšího psa v republice, jmenoval se Jerry a ten žral doslova kila masa a stejně Přemka párkrát pokousal, až je z toho dodnes pořádně zjizvený. No, to jen aby jste věděli, kam vráží tihle učitelé své tvrdě vydělané penízky.

15