Proč jste se rozhodl učit zrovna na gymplu?
Hmm, já jsem se nerozhodl učit zrovna na gymplu, ale na gymplu bylo zrovna volné místo učitele. Ne, to říkám špatně. V té době jsem nebyl učitelem na plný úvazek, jen jsem tady učil jeden technický předmět a na to, abych jej mohl učit nadále, jsem potřeboval mít i pedagogické vzdělání. Tak jsem dva roky chodil na pajdák. Pak už to nebylo rozhodnutí, ale vyplynutí ze situace, kdy jedna paní učitelka odešla jinam a mně bylo nabídnuto její místo.
Můžete říct, co je na našem gymplu pozitivní nebo naopak negativní?
Jéžišmarja, to je otázka, na kterou jsem vůbec nebyl připraven. Odpověď
Záleží na tom, jestli myslím negativně nebo pozitivně podle toho, jak se ráno probudím. Dneska jsem se probudil a vstal pravou nohou, tak nemůžu říct žádné negativum, ale přijďte si popovídat někdy jindy. A pozitiva? Tak je to relativně přátelská škola vůči studentům, o tom žádná. Není to žádný „koncentrák”, i když to tak někteří žáci možná vnímají. Ty „akademické svobody” jsou u nás oproti jiným školám značné.
Máte nějaké životní motto?
Hahaha, každých sedm let se prý člověku mění krev a životní návyky, tak by měl měnit i své motto, že? Ale já se bojím, že ho měním snad každých sedm dní.
A zrovna teď máte nějaké?
Zrovna teď? Hm, nic inteligentního mě nenapadá. Co bych měl na dalších sedm dní považovat za „motto”, jsem si v hlavě asi ještě neurovnal. Ale tak klasické motto, které se mi líbí stále, nechci o něm však říct, že je moje životní, je citát Marca Aurelia: „Nepátrejme po tom, jak být správným člověkem. Buďme jím.”
Máte pro žáky nějaký vzkaz do budoucna?
Učte se. Dokonce bych to řekl třikrát, jenomže to už jeden člověk udělal a já bych se zrovna k němu nechtěl moc přirovnávat.
Kateřina Hyklová
21