A tak ty dny najednou začaly ubíhat strašně rychle. Našla jsem si v nich svůj systém – ráno na recepci pomoct ubytovat hosty, potom do klubu blbnout s dětmi, oběd, pláž, zase klubík,
Samozřejmě, že to ale vždycky tak růžové nebylo. Dennodenně se potkáváte se stále stejnými lidmi, program se opakuje po týdnu a o tom, že s někým sdílíte tak dlouho pokoj o velikosti 2 x 3 metry ani nemluvě. Začne vám chybět rodina, kamarádi, ale i takové obyčejné věci, jako si třeba sednout k televizi nebo jít se psem na procházku do parku. Musíte se vypořádat s tím, že když jste animátorem, přijdete o 99% soukromí a vypadat happy a odpočatě je vaší denní mantrou. A navíc, v mezinárodním prostředí je nutností angličtina či nějaký další cizí jazyk. Bonusem je ještě kultura jednotlivých národů, takže není problém potkat Itala, který vás jeden den miluje a druhý vám chce vysadit dveře.
Nic ale nemá jen rub a líc. Ať už je to opravdu ten zmiňovaný výstup z komfortní zóny nebo jen ztřeštěné rozhodnutí užít si léto u moře, vyjet takhle ven je zkušenost k nezaplacení. Potkáte tolik nových lidí a dozvíte se ještě více příběhů. Do paměti se vám rozhodně zapíšou někteří hosté - ať už je to tím, že vás nepozdraví první čtyři dny a zbylé tři, které jim zbydou, pak s vámi prosedí v noci na pláži povídáním o životě; nebo tím, že si dokáží stěžovat na příliš slané moře. Potkala jsem tady ženu, která odnosila dítě své sestře, protože ta své vlastní miminko mít nemohla. Devatenáctiletá animátorka mi jednu noc vyprávěla o tom, jak je důležité být šťastný a vyrovnaný sám se sebou a proč vzdala univerzitu – představa, že by zemřela a její poslední den měl být ze zkouškového období, ji hrozně děsila. Seznámila jsem se s klukem, který patří mezi elitní stovku hráčů squashe na světě, ale o svém umístění mluvil s takovou pokorou, jako by vlastně v životě nic nedokázal. Bavilo mě
poslouchat všechny tyto příběhy a z každého z nich si ubrat kousek do toho mého. Kde jinde by člověk mohl najít takovou dávku inspirace než na místě, kde vznikla celá naše prastará civilizace?
sprcha, večeře a minidisco. Vždycky po ní mi pak došlo, že další den je zase za mnou a že to zvládám. Nejlepší však (překvapivě) byly dny volna, kdy jsem se vždycky s mou věrnou parťačkou Kačkou vydala poznávat ostrov.