12. den
Dvanáctý den byl ve znamení techniky, navštívili jsme továrnu Tesat, kde se vyrábějí komponenty satelitních družic, prošli jsme moderní automatizovanou výrobní halou a vyslechli výklad v angličtině, zaujala nás informace, že pokud sledujeme v televizi fotbalový zápas, je velká pravděpodobnost, že ho přenáší satelit vyrobený právě zde. Odpoledne jsme pak někteří strávili na zimním stadionu, kde jsme se skvěle bavili.
Jonáš Franta
13. den
Ve čtvrtek jsme se ráno setkali na vlakovém nádraží v 8:20. Vyrazili jsme do továrny Mercedes, která se nachází ve městě Sinsheim. Nejdříve jsme zamířili do hlavní budovy, kde k nám byl přidělen průvodce, který nám předal sluchátka, návštěvnické vesty a prostřednictvím krátkého videa nám tuto automobilku představil. Hned nato jsme nasedli do návštěvnického autobusu, který nás zavezl k první výrobní budově, na kterou nezapomenu, protože byla extrémně hlučná. Pracovali zde především roboti a silné stroje. Na tomto místě začínají vznikat první kusy automobilu. Dále jsme zamířili do podstatně větší budovy, ve které jsme mohli
sledovat samotnou výrobu od náprav až po hotový stroj. Zaujali mě roboti, kteří se pohybovali díky snímání pruhů na zemi. Závěrem celé prohlídky jsme mnohokrát hlasitě zatleskali, nakoupili pár suvenýrů a vydali se na cestu zpět. Hned po obědě jsme vzali naše české kamarády do školy, aby viděli, jak naše výuka vypadá. Odpoledne jsme se vydali zahrát minigolf ve tmě a celý den byl završen u jedné kamarádky s jídlem a tancem.
Nicolina Shallner
14. den
V pátek jsme šli do školy a naši čeští kamarádi vyrazili do muzea automobilky Mercedes, kde se mohli dozvědět zajímavosti jak historické, tak novodobé. Odpoledne jsem se již se svou českou partnerkou musela rozloučit dřív než ostatní, protože jsem jela pryč. Předala jsem ji do rukou kamarádů, kteří se vydali do Jumpinn, což je zábavní park plný různých atrakcí. Večer je čekala rozlučka, která, jak jsem slyšela, byla plná emocí. A pak moje mamka spolu s mou Češkou jely domů a poslední hodiny trávily spolu v obýváku.
Emma Rieger
15. den
Jako lusknutím prstu tu byla sobota. Ráno jsem svou Češku doprovodila na vlak, kde jsme spolu s ostatními českými studenty strávili poslední chvíle dohromady. Celý pobyt byl skvělý a o to víc bylo bolestivější to, že už je čas si říct ahoj. Když vlak přijel, bylo těžké se loučit, ale slíbili jsme si, že se nevidíme naposled. Když pak Češi odjeli, psala jsem si s nimi o tom, kde se zrovna nachází. A večer už byl stejný, jako každý jiný víkend, akorát plný vybavování vzpomínek uplynulých dvou týdnů.
Ellinor Abele
17