8. den
Sobotní cesta do Německa byla plná očekávání. Podle mě se každý trošku obával své rodiny, u které bude trávit další týden. Tedy aspoň já jsem se bála. Strachovala jsem se, že budoucí rodina bude zvláštní, nebudou mě mít rádi, že nebudu mít co jíst, a další zbytečné obavy. Když jsme dojeli do Německa a měli se přivítat s rodinami, všechny obavy rázem zmizely, když jsem uviděla mile vypadající paní, jak se na nás usmívá a pozdravila ,,mého” Němce. Hned jsem taky s úsměvem pozdravila a chtěla jsem si začínat povídat. Paní mi ale neodpověděla, tak jsem se trochu divila, co špatného jsem udělala. Když můj výměnný partner viděl, že se nemám k další cestě, musel mě upozornit na to, že tohle není ta správná ,,maminka”, že ta stojí až vzadu. Říkala jsem si: ,,Dobré, dobré, hned první trapásek, ale nevadí.” Teď už jsem radši počkali na místě a já jsem čekala, dokud se ,,můj” Němec neobejme se svou maminkou. Když se objali, tak jsem usoudila, že to už asi bude správná mamča, rozhodla jsem se, že se půjdu přivítat. Paní byla taky moc milá a hned se mě ptala, co budu chtít na večeři, a v tu chvíli jsem byla spokojena, protože jsem věděla, že hlady neumřu.
Kristýna Pacolová
9. den
Cesta do Německa byla náročná, a proto jsme si další den mohli oddechnout a pořádně se prospat. Neděle byla pojata jako rodinná ,,seznamovačka", ve které šlo o to se poznat s rodinou a naplánovat nějaký program. Každý člen výměnného pobytu měl jiný program a má německá rodina se rozhodla, že pojedeme na nejvyšší platformu v Německu, jež se nachází v malebném městě jménem Rottweil, který je nejstarším městem v jihozápadním Německu. Cesta zde trvala asi hodinu a poté se šlo pěšky až k Test Tower. Pohled z 264m byl nádherný, viděli jsme zříceniny hradu, dlouhé tmavé lesy a mnoho dalšího. Večer nás čekala typická německá večeře o hlavním chodu Maltasen a zakončením celého dne byl výborný Käsekuchen.
Liliana Válková
10. den
V pondělí jsme se nejdříve vypravili do školy. Ve škole na nás čekal projekt na konstrukci ochranného obalu či padáku pro vejce. Rozdělili jsme se do dvojiček a začali s projekty. V rámci práce jsme museli udělat plakát s postupem a pak ho odprezentovat. Jakmile bylo vše hotovo, přišel čas otestovat naši práci. Vejce i s konstrukcemi jsme vyhazovali z druhého patra školy. Po této aktivitě se němečtí žáci odebrali do výuky a my jsme zamířili na radnici, kde jsme se setkali s bývalým ředitelem školy, který nám vyprávěl o historii města, a nakonec jsme dostali výtečné preclíky s máslem a pomerančový džus. Dále jsme pokračovali na zámek, kde jsme měli velmi sympatickou průvodkyni. Ta nás provedla zámkem a řekla nám mnoho zajímavostí. Po zámku jsme se odebrali zpátky do školy, kde už na nás čekali naši němečtí partneři. Tímto skončil náš program, který naplánovala škola. Myslím si, že tento den byl skvělým začátkem německého pobytu a všichni si ho užili.
Adéla Riedlová
11. den
V úterý náš program začal na nádraží, kde na nás čekal autobus a jeli jsme zhruba dvě hodiny do technického muzea. Dlouhou cestu většina lidí z naší skupiny prospala. Když jsme dorazili na místo, byla k nám přidělena paní průvodkyně, které s námi strávila padesát minut a řekla nám ty nejzajímavější informace. Po prohlídce jsme dostali volný čas, aby si každý mohl projít část, která ho baví, protože toto muzeum bylo velké. Po volnu nás čekala cesta zpátky do Ludwigsburgu, kde nás na nádraží čekali naši němečtí studenti, a společně jsme vyrazili vlakem do Stuttgartu na nákupy. Poté nás čekala ještě večeře, někteří šli do restaurace, někteří do fast foodu. Po vyčerpávajících nákupech jsme opět společně vyrazili zpět do Ludwigsburgu, kde jsme se rozloučili a každý šel domů. Tento den byl jeden z nejlepších, protože jsme byli všichni společně a pořádně jsme si ho užili.
Adéla Jelínková