No, abych také něco napsal. Vím, že spousta mužů mé generace tento svátek neuznává. K nám se dostal až po roce 1989, jako tradice z jiné země - USA. Dříve se zase slavil tzv. Mezinárodní den žen, kdy to muži většinou oslavovali v hospodě a domu pak přinesli pomačkanou kytku.
Já mám na Valentýna pěkné vzpomínky. Byl jsem osloven jednou hezkou ženou, která ovdověla a měla dva malé syny. Já byl zrovna singl a ona mě pozvala na ples hokejistů přesně na den Valentýna. Já jí zase na společnou večeři. Vznikl z toho pěkný vztah, který trval 17 let. Z tohoto svátku se stal vlastně den výročí našeho seznámení. Vždycky jsme jej společně oslavili někde u společné večeře a dávali si drobné dárky, Já jsem vždycky dostával trenýrky s láskyplným designem - např. potisk se srdíčky nebo nějaké zamilované nápisy atd. Mám je ještě doma.
Ale čas běžel a jak se říká : Každý oheň jednou vyhasne, pokud se o něho nikdo nestará. Dneska po těch 17 letech moje bývalka dává trenýrky úplně jinému pánovi. Já ovšem na ten den Sv. Valentýna již nemohu zapomenout a vždy se mi v hlavě osvěží hezké vzpomínky na ty roky, které vlastně díky Valentýnovi nastaly.
O. Hyvnar
Na tomto svátku je mimo jiné hezké, že si lidé z lásky kromě hubiček dávají také dárky. Nu a já si vzpomínám na ten asi první od svého budoucího muže (nebylo to sice na Valentýna, protože o tom tehdy ještě nikdo u nás snad ani nevěděl). Musím říct, že dnes by mě asi nepřekvapil, protože za ty roky už svého manžela znám a vím, že můžu očekávat cokoli, ale tehdy jsem tedy kulila oči. Můj muž k obdarovávání přistoupil opravdu zodpovědně a ptal se prý kolegyň v práci, co že by mi měl dát jako dárek. Nu a ony mu poradily, že třeba něco sladkého. A tak jsem tedy jako dárek dostala - marmeládu! Je fakt, že jahodovou! Ta byla vzácná! No a od té doby se to se mnou veze. Naposled jsem dostala nádherný, červený, naprosto dokonalý, hydraulický, pojízdný - hever!
L. Šilarová
Trapasů s láskou jsem zažil několik, jako např. když při požádání o ruku jsem u sebe neměl zásnubní prsten... ale zmíním jeden, který je spjat s mou sestrou.
Je tomu již drahně let, co setra oznámila, že nám příští týden při nedělním obědě oficiálně představí svého přítele. Já jsem na to během následujících dní úspěšně zapomněl a v inkriminovanou neděli jsem se zastavil na jedno (až dvě) předobědové pivko (předesílám, že naše rodina není typově vinná). V poledne přijdu domů, všichni již seděli v družném rozhovoru, to je Tomáš - já jsem Tomáš, na stole slavnostně prostřeno a uprostřed vedle vázy s květinami pro mamku stojí láhev Martini. Otočím se na taťku a pronesu: "Tati, taková vzácná návštěva, ve sklepě schováváš demižón slivovice a ty nás dnes chceš napájet takovým čůčem?" Následovala chvíle ticha a pak se ozvalo: "Ale to jsem přinesl já..."
A tento nezkušený mladík, již poučený reáliemi naší rodiny, je více než deset let mým švagrem.
T. Sedoník
11