Zima
Dnes si malíř vybral barvu bílou. Štětec mu tančil po plátně a vesničku pokryl bílou peřinou. Poté začal malovat vločky. Dal si na nich záležet, aby skutečně každá byla jiná. Každá vločka je vlastně jako člověk. Nikdy byste nenašli dva stejné lidi, každý je výjimečný.
Vedle chaloupky malíř právě dokončuje sněhového muže, kterému na hlavě sedí starý hrnec. Mrkvový nos mu uždibují hladové sýkorky, protože jim lidé zapomněli doplnit zobání.
O kousek dál je zamrzlý rybník, kde vidím nás dva. Usmíváme se na sebe a ty mě ještě k tomu tak lehce podpíráš, abych neupadla. Bruslemi nemotorně soukám po ledě, zatímco tobě hrany bruslí ladně kloužou po ledové ploše. I přes strach z pádu si ale této chvíle užívám naplno, protože zima je konečně tady.
V zimě se příroda ukládá ke spánku. Jemný větřík zpívá svou ukolébavku, při které se přivírají oči. Zvířátka zalezou do svých skrýší a nastaví si budík na jaro.
Lidé zůstávají ve svých příbytcích. Je to dobré, aspoň si všichni konečně najdou čas na odpočinek, který je potřeba. Zachumlat se do načechraných peřin s knížkou a teplým kakaem má přece jenom taky své kouzlo.
Měsíc se na oblohu vyšvihne nezvykle brzy. Vše pozorně kontroluje a pomáhají mu v tom jeho malé kamarádky hvězdičky. Měsíc povahou vždy býval spíš vážný, ty malé potvůrky ho ale vždy naprosto změní. Je pak více uvolněný a jen tak sám pro sebe se usmívá. Někdy ho do reality vrátí tmavé mračno, které se prožene kolem něj. Jako by mu připomnělo, jaké je vlastně jeho poslání. Má svítit na cestu těm, kteří ho potřebují a cítí se ztraceni. Tak se někdy cítí i člověk, který zrovna nebloudí venku, ale ve své mysli. Tam na pomoc přichází jenom čas. Na zápěstí má hodinky, kterými nám říká, že když chvíli vydržíme, vše se dá do pořádku. Tento čas nám také může zkrátit naše rodina, se kterou si v tomto období rádi upevňujeme vztahy. Všichni proto milujeme kouzlo Vánoc a zimy.
Eliška Bártková
20