Na škole se špitne kde co. Jednou naše paní Šilarová zaslechla, jak jistý chlapec říkal své kamarádce: „Cože, ty jsi jela do Chorvatska bez paštiky? Jak jsi to mohla přežít?!“ Na první pohled prostá slova milovníka tradičního českého produktu vedou k zamyšlení nad samotnou podstatou našich zvyklostí. Blíží se čas vánoční, kdy o tradice, které odráží odkaz našich předků, není nouze. Jako Češi bychom se však měli držet našich zvyků i ve zbytku roku, ať už jsme kdekoliv, třeba na dovolené v Chorvatsku.
Čeští turisté totiž rádi navštěvují Chorvatsko již desítky let a věřte tomu nebo ne, ale místní komunita si nás právě díky našim zvyklostem velmi dobře pamatuje. Pro Chorvata byl český turista vždy jen paštikář, škrt a nositel ponožek v sandálech. Platí to však i dnes? Bohužel ne, jelikož tento trend postupně upadá a ukázkové chování našich spoluobčanů v zahraničí má za následek, že splýváme s turistickou vlnou jiných národů.
Tohle musíme zastavit! Co je české, to je hezké, praví známé přísloví. Zachovejme si naše jméno, buďme hrdými vlastenci. Co na tom, že se nám smějí, když nosíme ponožky
v sandálech, je to alespoň praktické a hygienické. Dovolená v českém stylu také nabízí velmi dobrý kulinářský zážitek. Není nic lepšího, než si přivstat a chamtivě si vychutnat vaše all-inclusive dříve, než se přijde nasnídat k prostřenému stolu někdo jiný. A ten, kdo je zásoben, si s chutí rozbalí odpoledne na pláži svačinu, například chleba s řízkem či rohlíky
s paštikou a zapije to pivem. Měli bychom využívat této svobody, ne vždy nám totiž Chorvaté dovolili, abychom si k nim vozili větší množství vlastního jídla. Tehdy byl však český turista vychytralejší než kdejaký drogový pašerák. Dokázal totiž před celníky ukrýt v autě pár kilo masa a nějakou tu sklenici zavařených okurek navíc. Věřte nebo ne, ale celníci prohledávali důkladně, jelikož byli neúprosní a hladoví.
Chorvatská vláda měla dobrý důvod pro omezení dovozu potravin do země. Češi totiž přijeli a jediné, za co utráceli, bylo ubytování, když měli jídlo s sebou. Samozřejmě se našel
i Čech, který si zašel na točené pivo, ovšem spropitné byste od něj čekali marně. Chorvati si moc dobře uvědomovali, že na Češích se vydělávat nedá, a proto neměli potřebu učit se náš jazyk. Přestože tomu tak je, dodnes se snažíme s Chorvaty domluvit naším rodným jazykem, kterému oni nerozumí, což nám ovšem vůbec nevadí.
Pro tyto zvyklosti se nám někteří smějí a jiní nás obdivují. Pravdou však je, že jsme díky tomu známí, je do důkaz naši národní iden- tity. V dnešní době sílí vliv globalizace, jež otevírá hranice, ale maže tradice. Když nebudeme originální, tak co bude určovat naši národnost? Zabraňme vymizení těchto zvyklostí a podpořme tím naše národní sebevědomí. Do Chorvatska tedy jen s paštikou!
Tomáš Krutílek
29