Teď k hezkým vzpomínkám. To jsou ty, u nichž se nejde neusmát. Na které když jsi vzpomenete, tak je vám dobře a přáli byste si stroj času, abyste je mohli prožít ještě alespoň jednou. Osobně bych přes takové vzpomínky nafoukla bublinu a tu si schovala někde v pokoji, aby když bych měla chuť, mohla alespoň na chvilku opustit ten nevyzpytatelný, reálný, přítomný svět a mít možnost být beze strachu stoprocentně šťastná. Vstoupit do šťastné bubliny. Ale právě proto, že to nejde, měli bychom si co nejvíce vážit takových chvílí v přítomnosti. Na chvíli se zastavit uprostřed dne či momentu, který nám přijde obyčejný - normální, a zkusit si uvědomit jeho hodnotu. Že je to moment na který už zítra budeme moci jenom vzpomínat, takže bychom si ho měli vážit a užít si ho naplno, jako by měl být poslední. Protože jednou bude, a my nevíme kdy. Lidé jsou nevděční a pak litují, tak nedělejme takové chyby ať pak litovat nemusíme. Ničeho.
U hezkých vzpomínek je ještě ta potíž, že nám často přijdou nepřekonatelné. Potom se může stát, že začínáme žít minulostí. Ženeme se za ní a nedochází nám, že už je pryč. To, že je pryč je fakt, se kterým je třeba se smířit. A ano, někdy je to bolestivé. Ale musíme si uvědomit, že je na nás, jaké další vzpomínky si ještě vytvoříme. Máme vlastně dvě možnosti. Upínat se na časy, kdy nám bylo dobře, trápit se tím, že jsou pryč a být nešťastní, nebo se soustředit na vytváření nových - těch nejlepších - vzpomínek, pamatovat na to dobré a poučit se z toho špatného a být šťastní. A ta první možnost nemá smysl, neboť nic dobrého nenese. Vlastně nenese vůbec nic. S ní zůstáváte na místě. Ta druhá posouvá dál a vy nikdy nevíte, co vás čeká a myslím, že je dost lákavé chtít to zjistit. A zjistit to můžeme jedině tak, když nebudeme odmítat přítomnost, neboť z té se tvoří budoucnost. Nikdy nic nebude stejné, ale může to být lepší.
Na závěr bych vám chtěla popřát, ať si za nový školní rok uděláte co nejvíce těch hezkých vzpomínek a obecně, ať se vám daří.
31
Klára Smětáková