kde je psaní a předměty co do kvantity poloviční, ale eseje delší. Zároveň zde nepomůže tradiční učení „nazpaměť”, ale je třeba nějaké analytické myšlení, disciplína při práci s texty a správná místní metodologie. Zásadní je ale opravdu ta četba - je nutné mít co nejkompletnější informace, které čerpáme odevšud, kde to jde, ale nejčastěji z odborných magazínů, což pro můj obor znamená např. “International Security” nebo “Journal of Security Studies”. Z českých stojí za zmínku třeba “Obrana a Strategie”. Kromě těchto univerzitních prací se dá ještě čerpat z neziskovek.
Jak tedy vypadaly přijímačky?
Ty byly dvoukolové - v prvním kole uchazeč musel na univerzitu zaslat CV, motivační dopis, doložit studijní výsledky za poslední čtyři roky, výsledek maturity, jazykové certifikáty a dvě reference. Pokud porotu zaujal, byl pozván k osobnímu pohovoru, kde dostal dvoustránkový článek na nějaké téma z aktuálního dění, hodinu na jeho rozbor a pak patnáct minut na prezentaci před komisí. Tam bylo třeba identifikovat hlavní zprávu článku, zasadit do kontextu, vytvořit spojení s dalšími zásadními politickými tématy atd. Hlavně ne článek shrnout.
Cítíš se ty sám v Paříži bezpečně?
Určitě. Lidé se často ptají na imigranty a terorismus, ale statisticky mám daleko větší šanci, že mě srazí auto nebo i zabije kráva (podle některých zdrojů).
Jaké bude tvé poslání, až dostuduješ?
To bych sám rád věděl! Proto teď na rok přerušuji, abych na stážích zjistil, co mi vyhovuje nejlépe. Konzultační společnosti jsou pro mě trochu mimo hru, jelikož nejsem zrovna osoba dobře motivovaná profitem, takže to budou buď neziskovky (se zaměřením na konflikt) nebo veřejný sektor (se zaměřením na obranu). Veřejná správa je zatím priorita, kdy politická
a strategická agenda našeho ministerstva obrany odpovídá dost přesně tomu, co bych chtěl dělat. Ale je to zatím dost otevřené a bude to taky dost záležet na štěstí.
Máš pro naše současné studenty nějakou radu nebo něco, co bys jim vzkázal?
Nejdůležitější se mi zdá právě pravidelná četba. I dvacet až třicet stránek týdně udělá zásadní rozdíl, který uvidíte už po půl roce. Je to neuvěřitelná výhoda při jakémkoli kontaktu s lidmi ze sektoru, když člověk ví víc než nezbytné minimum. Pak taky záleží na tom, co člověk čte - je třeba vyhledávat seriózní média, jako je třeba The Economist, Financial Times, BBC, ČT atd., ale i tady je třeba mít na paměti, že témata, co se tam řeší, jsou dost omezená na místní svět. S tímhle omezením se dá bojovat třeba sledováním anglicky mluvících osob ze zemí, jejímž jazykem nemluvíme, ale úplně se tomu vyhnout nedá. Nejdůležitější pro mě je ale číst již zmíněné odborné články, nejlépe z univerzit, kde jsou ty nejkvalitnější informace ověřené sborem expertů na dané téma. A konečně, asi nemusím dodávat, že čím více jazyků člověk dokáže použít na takové rešerše, tím lepší informace dostane.
9