V dnešních dnech pořád reprezentuje klub na světové úrovni, už však ne jako sportovec, ale jako zkušený trenér. V roce 1986, tedy ve svých 20 letech, se ještě na mistrovství světa nedostal, ale o rok později už ano a dokonce zaznamenal svůj první světový rekord, a to úctyhodných 87,66 metrů. A dokázal tak vybojovat svou první medaili. Na olympiádu v Soulu v roce 1988 už odjížděl jako jeden z největších favoritů na zisk prvenství. Jan potvrzoval svou skvělou připravenost a v kvalifikaci dokázal překonat olympijský rekord. V olympijském závodě se dlouho držel na prvním místě, ale poslední pokus Fina Korjuse jej odsunul na druhé místo.
Velké zatížení se však projevilo ve formě zranění zad, z něhož se nikdy nedokázal plně zotavit. V roce 1990 dokázal hodit další světový rekord, a to 89,66 metrů. Lékaři však po závodě našli dva zlomené obratle v místě, kde záda během hodu dostávají největší zátěž. Tento problém se táhl dlouho a dokázal tak Janovi pokazit dvě kvalifikace na mistrovství světa. Honza se však vrátil přesně na olympiádu
v Barceloně, kde si novým rekordem dokázal zajistit první zlatou medaili
na olympijských hrách. Ve stejném roce také hodil další nový světový rekord,
a to 94,75 metrů. Tento pokus však dodatečně nebyl započítán, protože nebylo použito náčiní předepsaných rozměrů.
Prošel v krátkém období několika kluby, ale pak se opět vrátil zpět do Dukly.
V těchto letech byl králem oštěpu. Těsně před olympijskými hrami v Atlantě v roce 1996 se zapsal do dějin ještě jednou a to NEUVĚŘITELNÝM HODEM Z ŘÍŠE SNŮ, HODIL NESKUTEČNÝCH 98,48 METRŮ! Tento rekord je platný do dneška a nikdo ho ještě nepřekonal.
Co potvrzuje světovou kvalitu Jana Železného, je, že se za celou svou kariéru dokázal dostat přes 90 metrů hned 54x, přičemž žádný z dalších oštěpařů se přes 90 metrů nedokázal dostat ani 10x. Na olympiádě díky potížím s třísly nedokázal přehodit 90 metrovou hranici, ale i tak stanul na nejvyšším stupni pro vítěze, jelikož se nedařilo ani jeho tradičním protivníkům, a to Němci Hechtovi a Britovi Backleymu.
A když při slavnostnímu vyhlášení stál mezi těmito pořízky, vypadalo Honzovo vítězství spíš jako nedopatření. Následně si Železný přetrhal vazy v rameni, a tak následovalo dlouhé léčení a rehabilitace. Přemýšlel také o konci kariéry. Ale nakonec to ještě zkusil a dokázal se vrátit opět těsně před Olympiádou v Sydney, kde stanovil nový olympijský rekord 90,17 metrů a tímto pokusem také vybojoval svou třetí
a poslední zlatou medaili na olympijských hrách.
Jan Železný neměl svou kariéru vůbec jednoduchou, ale i přes všechna ta zranění dokázal vyhrávat a nikdy se nevzdal.
My teď za redakci přejeme Janu Železnému hodně zdaru a úspěchů
v jeho osobním životě i hodně úspěchů s jeho svěřenci,
kteří dnes patří k jedněm z nejlepších na této planetě.
Kryštof Janík