Další důvod ke stresu, který hodně souvisí s tím prvním, je čas. Nevím jak je to možné, ale přijde mi, že mám ve škole buď týden, kdy píšu test ze všeho, nebo z ničeho. Nic mezi tím. Navíc, já chápu jak je škola důležitá, ale někdy jsou některé věci prostě důležitější. A ne, nemyslím jen příjemnější. To někdy samozřejmě taky (myslím, že každý zná takovou tu línou náladu, co nám našeptává, že se nic nestane když se koukneme na už opravdu poslední epizodu seriálu, a pak už se vážně půjdeme učit , ale nakonec to dopadne trochu jinak), ale teď spíš mluvím o tom, že spousta z nás studentů se realizuje a rozvíjí i jinde než ve škole, a často to pro ně samotné má větší význam a přínos než jeden či dva z předmětů ve škole, které je nebaví a nechtějí se jim věnovat. Jenže minimálně pro každého učitele je právě ten jejich předmět ze všech nejdůležitější.
Jinak učitelé, když už o nich mluvíme, jsou dle mého názoru velmi důležitým aspektem toho, jak student daný předmět zvládá. Protože je rozdíl jestli člověk, který vám něco vysvětluje odpovídá na vaše dotazy (a to prosím bez zjevného otrávení a nezájmu), snaží se o přirovnání nebo ukázky, aby jste si to dokázali lépe představit, mluví k vám s určitým - přiměřeným - respektem, nepovyšuje se nad vás a má alespoň minimální zájem a snahu o to, aby jste to pochopili či nikoli. A samozřejmě, nejvíce učiva pochytíte v samotných hodinách, takže když máte člověka, co to neumí podat (nebo nedáváte pozor, protože chyba nemusí být jen na jedné straně) máte velké omezení v tom, naučit se něco, co máte.
Další strašák, který přináší stres, jsou rodiče. Je opravdu málo rodin, kde by bylo rodičům jedno, jak se daří jejich dítěti ve škole - díky bohu. To by ani nemělo, protože rodič chce přirozeně pro své dítě to nejlepší a ví, že všechno mu nemůže zařídit. Protože každý si svůj život musí zařídit sám - alespoň by měl. Ale jakmile se známky stanou prioritou, nemyslím si, že jde o správný přístup. Pro spoustu rodičů se při pohledu na trojku z němčiny zamlžuje výhled na jedničku z fyziky, jestli mě chápete. Rodiče a lidé obecně, se často uchylují k tomu, že nechápou a nepřipouští, že něco, co jim přijde snadné, může být pro někoho obtížné. Takový tatínek, co nikdy neměl problém s matematikou, ale dělá až neodpustitelné chyby v pravopise, pochopí trojku z češtiny, ale trojka z matematiky je nepřekousnutelný problém. Ale nebojte, vždycky může být hůř. Oni jsou totiž také rodiče, co nepřekousnou špatnou známku - což pro ně často bývá i dvojka - z ničeho. Nevím co přesně si tím chtějí dokázat, ale ráda bych jim sdělila, že na své děti mohou být pyšní i bez jedniček seshora dolů. A potom je tu ještě případ, že rodiče u svých dětí nevidí snahu. To by mě jako rodiče asi taky naštvalo, jenže někdy je to zase o úhlu pohledu. Protože každý má vlastní styl učení. Někdo si potřebuje všechno nakreslit či přepsat, někdo si to potřebuje nahlas přeříkat, někdo jen dokola číst. Někomu se dobře učí odpoledne, někomu večer, někomu ráno. Někdo potřebuje být trochu ve stresu, aby něco udělal, někdo potřebuje mít časový harmonogram a mít vše alespoň týden dopředu. Protože každý je jiný. A když budete někomu cpát svůj způsob, stejně to nepomůže. A ano, rodiče by se měli zajímat o známky svých dětí, ale měli by pamatovat na dvě zásadní věci. Za prvé, není to nejdůležitější věc na světě, protože on se ten svět fakt nezboří když to nebude s vyznamenáním. A za druhé, je to náš život, ne váš. A my si ho, ať už chcete nebo ne, jednou budeme řídit sami. A čím dřív začneme - s vaší pomocí - tím líp pro nás.
A právě proto, že to je náš život, tak se snažme. My jsme jediní, kdo může naši snahu ohodnotit, neboť jsme jediní kdo u toho byli a můžou to posoudit. A proto si do toho nenechme mluvit. Protože ten život je opravdu jenom náš a nikdo jiný o něm neví všechno. A i kdybyste měli pocit, že na sebe zrovna teď nemůžete být pyšní (ať už kvůli známkám i čemukoli jinému), tak to moc nehroťte. Protože život jde dál a vy už víte, co uděláte jinak. A pokud to nepůjde, nebo pokud uděláte zase chybu - a klidně tu samou - svět pořád stojí. Což znamená, že zatím jste ještě neprohráli.
29
Klárka Smětáková