A je to zase tady. Konec školního roku. Co nevidět tu bude vysvědčení. Všichni se snaží dohnat předmět, který zaspali, nebo si udržet známky, o které usilovali celé pololetí. Známky jsou důležitou součástí žákovského a studentského života. Ale jak moc důležitou? Co vlastně číslo od jedné do pěti znamená?
Spousta lidí si myslí, což je pro mě nepochopitelné, že se podle tohoto čísla dá porovnat jestli je člověk hloupý, chytrý, nebo něco mezi tím. Tak pozor. Řekneme si pár faktů. Existuje osm typů inteligence, a to jazykově-verbální, logicko-matematická, zvukově-hudební, tělesně-pohybová, vizuálně-prostorová, vnitřní neboli intrapersonální, společenská neboli interpersonální a přírodní. Nevím jak vy, ale já když se podívám na něčí vysvědčení, a vidím tam třeba čtyřku z chemie, opravdu nevím, co to vypovídá o jeho společenské nebo zvukově-hudební inteligenci. A když už chcete škatulkovat, tak musíte zahrnout všechno, nebo ne? To, že jde člověku něco více a něco méně je přece normální. Jenže svět je kritický, takže když nemáte vyznamenání nebo vám nejde vše, vždycky se více poukazuje na to špatné. Protože to je přece jedno, že ten člověk je nejlepší třeba z angličtiny. Když má čtyřku, má čtyřku a pro někoho se automaticky stává hloupým. No tak, nebuďme omezení… Nehledě na to, podle čeho přesně se určuje známka? Podle toho, co člověk ví a rozumí tomu? Vážně? Myslíte si, že vám všichni ti jedničkáři v mžiku odpoví, když se jich na tu stejnou otázku zeptáte za měsíc? Někdo možná. Ale to jsou výjimky. Klidně si je můžete zkusit obejít. Myslím, že byste byli překvapení.
O tomto tématu jsem se rozhodla psát, protože mi přijde, že se známkami je automaticky spojený i velký stres, a to hned z několika důvodů. Tím prvním je podle mě množství informací, které do sebe člověk musí dostat. A než začnete, že je to příprava na vysokou školu a podobně, tak chci říct ano, já to chápu a nekritizuji to, (nehledě na to, že mluvím obecně, tedy i o té vysoké škole). Jde jen o to, že mi přijde dost nepřesné tohle hodnotit pomocí známek. Vysvětlím. Dejme tomu, že máte sto informací. První si je zapamatuje všechny - dobře, jednička. Druhý si zapamatuje prvních padesát a zrovna ty jsou v testu (protože v testu nikdy nejsou otázky na všechno) - taky jednička. No a třetí si zapamtuje těch dalších padesát, co na testu nejsou. Má za pět. Uměl toho stejně jako druhý, ale neměl štěstí. Měli by mít stejnou známku a měla by to být trojka, protože oba uměli půlku, ale jeden je výborný a druhý nedostatečný. Znovu říkám, nekritizuji to, protože takhle to prostě chodí a měl umět všechno, ale chci tím ukázat, jak je hloupé udělovat chytrost podle známek či prohlašovat, že ten kdo má za pět automaticky nic neumí. Protože někdy, jde prostě jen o náhodu.
28