Kdybyste mohl na našem gymplu změnit jednu věc, co by to bylo?
Nevím, zda měnit. Za léta se toho změnilo dost. Naposled šatny, předtím toalety, kotelna, permanentně se obměňují odborné učebny. Namátkově, co si vzpomínám. Vám, co na gymplu pobýváte 4, max. 6 let to přirozeně připadá samozřejmým, dinosauři prožívají kataklyzmata a revoluce… Otázka ale směřovala jinak: co vyměnit, že? Oportunisticky parafrázuji: „ … neměňte staré věci za nové – když není třeba“.
Blíží se maturity. Můžete se s námi podělit o malé ohlédnutí za letošními maturanty, např. vaše nejoblíbenější vzpomínka na ně?
„Své“ maturanty, které šest let učím, mám rád. Měřítkem toho „rád“ je můj vnitřní pocit pokaždé při vstupování do třídy. Často tam sedí krásné mladé tváře a já jsem za ten pocit v tu chvíli vděčný. Vzpomínat na ně budu jistě často a jen v dobrém. Sami se budou připomínat svým skvělým uplatněním v životě. A to jim moc přeju.
Máte pro naše maturanty a ostatní studenty nějaký vzkaz či radu do budoucna?
Nepatřím mezi sběratele „moudrých výroků“ a tak na vzkazy a mravokárné ponaučení nejsem. Když, tak: nenechte si pokřivit svůj charakter „dospěláctvím“, bude neodbytné a vlezlé. Ale být dospělým není nemoc. Dá se s tím žít i dožít.
Povíte nám nějakou anekdotu z vašich studentských let?
Jistě, naše interview by mělo být odlehčeno. Anekdoty si raději poslechnu, než vyprávím. Ale třeba takto: Září 1978. Prvák gymplu a první hodina starověku. Sahib (t.č. ředitel ústavu) důstojně vchází, rozhlédne se po třídě noviců, za katedrou zapíše do třídní knihy. Vstanuv od katedry, vykročí mezi lavice a zastaví se přímo proti mně s jasnou otázkou: „Pro koho jste, studente, pro Ameriku nebo Velkou Británii?“ Příliš neotáleje s odpovědí ze mne vyšlo: „Pro Japonsko“. Pointa tkví v dobovém koloritu a v mém ze Záp. Německa přivezeném triku, sešitém z americké vlajky. Tenkrát se nikdo nezasmál a asi to není legrační ani vám, v době kdy nemáte zakázáno chodit do školy v riflích a kluci mohou mít vlasy i pod ramena. Život i tehdy byl samý údiv, takže např. od ředitele jsem nebyl nikdy dušen a z dějepisu jsem měl jedničku. On totiž prošel nacistickým lágrem, tak asi věděl své o životních hodnotách.
Bonusová otázka: Čtete pravidelně Gymplátek?
Jako spolutvůrce téměř ineditního fanzinu Element Telegraph z let 80 -82 (zanikl s maturitou) si nemohu dovolit neohodnotit vskutku formálně dokonalý Gymplátek. Jste dobří a čtu vás. Časopisu přeji dlouhověkost a „přesah“ v širokém významu toho slova. Long live r ´n ´r a Gymplátek!
35
Viktorie Kafková