Když jsme tuto rubriku zakládali, myslela jsem si, že si svůj článek o sobě napíšu někdy na konci mého čtvrtého ročníku, protože přeci máme zajímavější lidi v našem týmu. Ale ejhle, jednou jsem nebyla na schůzce a pak to na tom rozpisu stálo černé na bílém. Napiš něco o sobě.
Jenže, co by o mě měli ostatní vědět? Jmenuji se Tereza Jelínková, narodila jsem se v době vydání našeho květnového čísla, akorát o 17 let dříve. Mám asi 165 cm, křivý nos, krátké nohy a alespoň jednou ročně mě můžete vidět na chodbě s berlemi/ortézami/dlahami a jinými nemocničními preparáty. Někdy si říkám, jestli u mojí postýlky byly tenkrát sudičky – a co mi asi tak mohly do vínku dát? Troufám si říct, že to bylo něco mezi kreativitou, horlivostí a štěstím na sportovní aktivity. Odmalička mě bavilo psát povídky, krátké články či reportáže z rodinných dovolených, později jsem chtěla být profesionální kadeřnicí. Na gymplu jsem se ale seznámila s mnoha zajímavými lidmi a nejednou mě dostal nápad nějak tyto zajímavé kombinace využít. A tak jsme 31. října 2016 vydali úplně první číslo našeho časopisu, miminka Gymplátku. Tehdy měl časopis 18 stránek, scházeli jsme se na třídě 006 a naše nadšení bylo větší než zkušenosti. Dnes máme vydáno 17. číslo, přes 12 tisíc čtenářů a naši krásnou redakci, kde nám dokonce kvetou i kytky (pokud je ale nezapomeneme zalít).
Mezi nejlepší zážitky organizované redakcí časopisu patří bezesporu Halloweenský večírek. Asi ještě dlouho nezapomenu ten pocit, kdy naše tělocvičny ožily a celá škola žila jen v maskách. Zážitkem jsou ovšem i naše schůzky, na kterých probíráme články, ale i další velice důležité věci pro středoškoláky – jako například: co se hraje v kině nebo kdy bychom nejraději do školy nešli. Skvělé jsou taky akce typu májová pošta či GNJ na lovu – tolik zajímavých inzerátů jsme snad ještě na gymplu neměli. A nejsladší úspěch? 7. místo v celostátní soutěži školních časopisů roku – které, jak doufám, letos vytáhneme ještě výš.
Celý časopis má za sebou tým více než dvaceti lidí, kteří se starají o to, aby vše fungovalo tak, jak má – od rozpisu, přes napsání článků, opravy, grafické úpravy, závěrečné úpravy a vydávání. I když je to blázinec a často si na schůzkách připadám jako člověk, který má sjednotit 20 různých názorů a něco dát dohromady, za nic bych naši redakci ani časopis neměnila. Miluju tuto práci, a tak tajně doufám, že si z malých prváků a prvaček vychováme budoucí redaktory a grafiky, aby se Gymplátek z naší školy neztratil.
A co se mnou bude v budoucnu? Po dokončení střední chci studovat v zahraničí, naučit se jazyky a procestovat celý svět. A ještě jedno přání bych měla - chtěla bych, aby se Gymplátek stal součástí našeho města a možná i součástí lidských životů - tak, jako se to stalo mně.
24