Druhý ročník, hodina matematiky, pondělí dopoledne. „Je to velmi jednoduché. Představte si, že v jedné ruce máte jablka a v té druhé-“
Najednou si slovo převzal školní rozhlas. „Všem třídám i profesorům. V neděli 13. 1. 1974 nás opustil milovaný kolega, jazykovědec a především čestný a skvělý člověk Vladimír Křička vinou zákeřné nemoci. Uctění jeho památky v podobě svícnů či vzkazů a květin můžete vyjádřit na chodbě prvního patra u sekretariátu školy. Nechť odpočívá v pokoji.“
6/1974
„Budete nám tady všem chybět,“ pronesl směrem k postaršímu profesorovi mladší kolega. „Ale já vám tu penzi i závidím. Snad si někdy vzpomenete a zastavíte se.“
„No to víte, bude spousta starostí doma na zahrádce.“ Zasmál se na oplátku profesor Alois Kaďůrek. „Vytoužené volno, co víc si přát.“
Nato zareagoval soudruh ředitel. „Tak nám ale alespoň každý rok posílejte pohledy z míst, která jste již stihl procestovat. Ne, že se už neozvete!“
Tak dotyčný profesor přislíbil a všichni se s úsměvem na rtech vydali vstříc svým domovům a vytoužený prázdninám.
Soudruh Kaďůrek se skutečně ozval, ale ne tak, jak by ostatní čekali. V zimě, nedaleko od výročí smrti profesora Křičky, přišla do novin zpráva, že vysloužilý profesor utrpěl vážná zranění při autobusové havárii při jeho cestě z Nového Jičína do Olomouce a zemřel.
V 70. letech minulého století to nebyli pouze tito dva učitelé, kteří naši školu a tento svět opustili nadobro. Byla mezi nimi například i zástupkyně ředitele Ludmila Živná, která se významně zasloužila o reputaci našeho gymnázia a předčasně zemřela v červenci roku 1970.
Markéta Pilná
21