Jakmile nás v úterý probudily budíky, nikdo nikam nechtěl, protože nás čekal výlet do Ostravy. Program nebyl špatný. Jen to hloupé počasí. První část programu se odehrávala venku. Asi patnáct minut jsme měli poslouchat pana Kočího, jenže každý měl myšlenky někde v teple. Po řádném promrznutí jsme strávili dvě hodiny ve vel- kém světě techniky, který si Němci užívali. Každý si našel věc, která jej fascinovala,
a na fotkách vypadali spokojeně. Jenže po vydatném obědě v mekáči a KFC začalo peklo v Landek parku. A to pouze a jen kvůli počasí. V dolech každý stál zavinutý v co nejvíce zahřívající poloze a málem nevnímal výklad. Naštěstí byl pan průvodce neskutečně super chlapík, a i přes ukrutnou zimu zůstal z prohlídky příjemný zážitek.
Středa se nesla ve znamení návštěvy Kopřivnice. Nejdříve na nás čekala prezentace o Tatře, kdy pan Imider německé skupině překládal obsah. Tři šťastní Němci poté získali malé ceny a následně nás rozdělili do dvou jazykových skupin. Navštívili jsme halu, kde se Tatry vyrábí.
Mně osobně se návštěva líbila a má partnerka ji hodnotila také kladně. Po výrobě jsme si prošli tatrovácké muzeum, které ocenili především kluci. Po skončení oficiálního programu se malá část skupiny vydala na oběd do pizzerie, kde jsme se nejvíc nasmáli. Převážně díky našemu českému spolužákovi, který perlil každou chvíli. Jakmile se naše žaludky naplnily, každý si šel svou cestou. Já s Nele navštívila svou spolužačku, která měla za partnerku Nelinu kamarádku. Hrály jsme jednoduché hry na Wii a po příjemně strávené hodince jsme se do čtvrtka rozdělily a s Nele nás čekal klidný večer s filmem…
O použití našich mozečků taky nebyla nouze. Ve čtvrtek se hezky zahřály, protože jsme měli za úkol vymyslet raketu, která vyletí. Byli jsme rozděleni do čtyřčlenných skupinek. Dva Češi a dva Němci. Každý tým měl dvě stovky na pomůcky pro výrobu.
Po nákupu začala výroba, kdy měl vzniknout plakát o raketě, komiks o raketě a samotná raketa. Po hodinách strávených přípravou jsme navzájem vše odprezentovali a poté šli vypustit rakety. Vysoko vystřelila pouze jedna jediná… Třeba se příště bude dařit více…
Pátek Češi hnili ve škole (:D) a Němci navštívili firmu PWO ve Valmezu. Asi v jednu jsme se znovu setkali a do šesti hodin každý trávil čas se svým Němcem. Balili jsme se
a sem tam o něčem prohodili slůvko.
V šest hodin začal závěrečný program,
kdy jsme zhodnotili celý týden, měli spoustu jídla a viděli skvělé video o všech zážitcích,
které jsme prožili. Po příjemné rozlučce začalo odpočítávání hodin do odjezdu
do Německa…
Dvanáctihodinová cesta. Tak vypadala sobota. Do svých německých rodin jsme dorazili v devět hodin večer a po večeři
a příjemném popovídání si s rodiči
a sourozenci nás čekal zasloužený spánek.
Neděli polovina studentů výměnného pobytu strávila pohromadě. Jeli jsme do Stuttgartu, prošli město, šli na vyhlídku,
ke které vedlo snad tisíc schodů… Měli jsme vynikající oběd v restauraci, kde taky vzniklo pár skvělých a vtipných zážitků a poté se vydali na televizní věž. Další zážitek
s vyhlídkou, kde jsme ale nemuseli jít pěšky. Na vrcholku věže jsme měli vše jako na dlani a celý view was so fucking amazing…
Poté jsme se vydali na krátkou návštěvu
k jednomu německému studentovi a po návratu domů a vydatné večeři jsme opět navštívili milované teplo postýlek…
11