Historie GNJ
VIII.
Je tady další měsíc, za okny stále mráz a já jsem zpět s historií. Tento díl si připomeneme, že za komunistického režimu to neměl lehké nikdo - ani vedení školy. Co pár let se vydávaly nové školské zákony, nové požadavky a každý se musel vypořádat s tím, co zrovna měl. Také se dostáváme do doby, kdy na škole přestává být vyrovnaný počet dívek a chlapců. Přiznám se, že i mě samotnou trochu zaskočilo, že na naší škole byl někdy větší výběr...
Ale víc už prozrazovat nebudu. Přeji pěkné čtení.
1964
Jako každý den bloumám po škole, zatímco se stovky studentů přesouvají z učebny na učebnu. V posledních letech však rozeznávám určitou změnu. V dřívějších dobách jsem na chodbách mohl vidět poměrně vyrovnaný počet žáků obou pohlaví, avšak když chodbami kráčím dnes, připadá mi, že na jednoho chlapce připadnou snad dvě dívky. A stále se to zhoršuje. Nechci si ani představit, jaký poměr chlapců k dívkám bude třeba za padesát let, jestliže to půjde takovýmto směrem. Samozřejmě, že to má svůj důvod, a to zřízení odborných škol. Konkrétně průmyslovky v Kopřivnici a Frenštátě nad Odrou a samozřejmě Zemědělská technická škola v Žilině u Nového Jičína.
Změny nevidím jen u žáků, ale také profesorů. Střídají se zde jako na běžícím pásu. Ještěže náš skvělý ředitel zůstává, vzpomenu si na Antonína Krutila, když procházím kolem ředitelny. Zastavím se, jelikož zpoza dveří slyším hlasy. Přicházím blíž a blíž, až si uvědomím, že jsem prošel skrz dřevěné dveře a ocitám se v ředitelově kanceláři. Na toto si asi nikdy nezvyknu...
20