Postupně vzdělávací týdenní program utíkal a aktivity šly podle předem stanoveného plánu. Pár přednášek, výzkumy, prohlídka města. Jelikož propagandy nebyl nikdy dostatek, samozřejmě se začlenili i všichni soudruzi a soudružky uvědomující si dokonalost naší vlády a měli neutuchající touhu podělit se o jejich názory se svým okolím. To Lojza nesl velmi těžce.
„Žijeme přece jen ve světě bez rozdílů.“ Vysvětloval zrovna přednášející novojičínského muzea při prohlídce. To už Lojzovi šla hlava kolem a musel vyběhnout z místnosti. Opřel se o okenní parapem v rohu a snažil se ignorovat rozbušené srdce a neutichající hluk v jeho hlavě. Uklidni se, říkal si. Nádech. Výdech. Nádech.
„Stalo se niečo, Alois?“ Ozval se ženský hlas přicházející z druhé srany místnosti. Lojza se otočil, i když věděl, koho tam uvidí - mladá profesorka pozorující ho svýma modrýma očima.
„Ale ne, jen se mi trochu zatočila hlava.“ Odpověděl přidušeně. Něco na ní ho jistým způsobem odrazovalo - její hlas, zkoumavý pohled? Sám nevěděl.
„Vieš, že sa mi môžeš sveriť s čímkoľvek, však?“ Naléhala soudružka.
Pozorně se na ní zadíval a slova jako by se mu samovolně drala z úst. „Tohle prostě není fér! Dusí nás, berou nám vzdělání, zavírají lidi - nevinné lidi! A pak tady nakrásno povídají o tom, jak je jejich strana úžasná, jako by se nechumelilo?! Můj otec je kvůli těm sviním ve vězení! Máti i já jsme sledováni na každém kroku! Copak tomuhle se dá říkat svoboda národa?!“
Zadýchán skončil svůj proslov a ještě chvíli jen tak stál, dokud si plně neuvědomil, co vlastně řekl. Přísný pohled soudružky profesorky také nevypovídal o tom, že by teď spolu zašli na kávičku. Nakonec utrousila jen: „Až se uklidníš, budeme tě čekat v dalším oddělení.“ A pak již viděl jen lem její sukně mizet ve vchodových dveřích.
Alois Kudrna se další den do školy nedostavil. Nepřišel ani den poté. Ovšemže jeho kamarádi a spolužáci tušili, že se doopravdy nepřestěhoval, jak jim bylo náhle oznámeno. Co se doopravdy stalo, se dozvěděli samozřejmě až po převratu v roce 1989, a to už byl Lojza dávno po smrti.
Markéta Pilná
21