Agáta a Všemil si dlouho povídali. Zjistili,že mají hodně společného. Rodiče Všemila umřeli,když mu bylo třináct let, Agáta se s rodiči nebaví.Oba by rádi cestovali, město Nodrie, ve kterém žijí, se jim nelíbí.Agátu Všemil zaujal, zjistila od něj hodně věcí, které předtím neznala.Jelikož se s ním Agáta ještě chtěla setkat, musela mu říct pravdu o vztahu s knížetem Rudolfem. Stěžovala si mu, že ji Rudolf chce nechat navždy zamčenou na hradě. Napadlo ji, že by ji mohl každou noc v pondělí Všemil tajně navštěvovat. Neměla žádný romantický zájem, jen si s ním chtěla povídat. Všemil ji vskutku každý týden navštěvoval a pokaždé si nevšímali, jak rychle utíkal čas. Agáta k němu začínala cítit něco víc. Pochopila, že se už bez jejich rozhovorů neobejde a že by s ním svůj čas chtěla trávit každý den. Všemil také pochopil, že se do Agáty zamiloval.
O těchto návštěvách nevěděl nikdo kromě věrné služky Gréty a strážníka, kterého Agáta podplatila. Ani Agáta ani Všemil svoje city nechtěli projevovat, ale když už poněkolikáté vyjádřila Agáta svoje přání utéct, řekl Všemil: „Co kdybychom utekli spolu?“. Neřekli si „Miluji tě.“ Ani nic podobného. Chápali, že hlavní prioritou pro ně je utéct. Agáta nadšeně oznámila Grétě, že jsou jejich city vzájemné. Vysvětlila Grétě svůj plán, který spočíval v tom, že podplatí strážce i kočího. Kočár na ně bude o půlnoci čekat a jediné, co od Gréty potřebuje, je, aby ji sbalila věci a připravila trošku jídla. Cesta do vedlejšího městečka Rodo byla dlouhá deset hodin a Agáta rozhodně nechtěla jet hladová. Plán Agáty byl vskutku dobře promyšlený, vše šlo jako po másle.
Agáta sešla po schodech do zahrady a uviděla Všemila a kočího, jehož obličej byl skrytý pod černým pláštěm. Jakmile nasedli Všemil a Agáta do kočáru, promluvil na ni kočí. „Agáto, já jsem ti říkal, že nesmíš opouštět hrad, měla jsi mě poslechnout.“ Agáta už pochopila, kdo to je. Nemusel ani odhalovat svoji tvář. Pochopila, že to je samotný kníže Rudolf. „Snad sis Agáto nemyslela, že se to nedozvím! Stráže, zabijte toho šaška!“ Agáta si neuvědomovala, co se děje. Tělo Všemila leželo přímo před ní. „Jak ses to dozvěděl?“ zeptala se z posledních sil Agáta.
„Prozradila mi to tvoje oblíbená služka.“
„Gréta? Ta by mi to nikdy neudělala!“ vykřikla rozzlobeně Agáta.
„Ale udělala“, hrdě prohlásila Gréta.
„Co jsem ti ,Gréto, tak strašného provedla, že ses mi tak pomstila?“ vzlykala Agáta.
„Nevážila jste si toho, co jste měla. Já jsem si vždycky přála být kněžnou, ale musela jsem sloužit nevděčné ženě, jako jste vy.“
Rudolf ještě několik minut na Agátu řval, ale Agáta ho už neposlouchala. Poslední, co slyšela, bylo: „Budeš na hradě zamčená do konce svého života!“ Na což mu odpověděla: „Radši umřu, než být zamčená s tebou!“ V tu chvíli sebrala ze země meč, kterým byl zabit Všemil a zabodla ho do sebe.
7